Proč bychom si měli vážit něčeho, co je dnes samozřejmé, že? Nevím, zda je to mou pokorou ke všem lidem, které obdivuji (a mnoho z nich je, stejně jako já, dětmi digitálního věku), ale když se zamyslím, proč zrovná já mám tu možnost ochutnat život v obklopení novodobých technologií a neuvěřitelných strojů, cítím se sice příjemně, přesto si musím stále opakovat fakt, že ti, již nám tuto dobu vybudovali, byli oproti nám ochuzeni.

Již několik lidí se na mě obrátilo s nápadem: dle jejich názoru bych měla napsat na blog také něco málo o své copywriterské praxi. Budu teď sama proti sobě, protože upřímně – o své praxi ani nemám co říci. Má “praxe” zatím není tak rozsáhlá, abych během jejího provozování narazila na něco šokujícího, prapodivného, o čem bych musela psát na blog. Ale o všednostech psaní vám říci mohu…

Psaní je činnost, která člověka musí naplňovat. Pokud se člověk nutí, pak může napsat dobrý článek, ale ne skvělý článek. To je to nejhlavnější, co člověk zjistí, když se rozhodne, že chce psát. Kdekoliv, kamkoliv, za prachy. Ale pak z nebe sestoupí spasitel, osvítí nás svou moudrostí a nás to trkne – jde vážně jen o peníze? (Za spasitele považujme naše vlastní uvědomění.)

Jsem zcela spřízněna s názorem, že papír je jedním z nejdůležitějších vynálezů, jaké kdy naše civilizace uskutečnila. Stejně tak je naprosto evidentní, že se papír z našeho života mnohem více vytrácí. Znám plno lidí, kteří se s tím nemohou srovnat a je jim líto, že tomu tak je. Já bych to až tak černě neviděla.

Miloš Čermák zasvěcuje čtenáře do problematiky médií i na webu Mediář.cz, kde publikoval článek A tahle pitomost je podle vás zpráva? Kdo to tvrdí? Aha, vy všichni. V tomto textu se věnuje problematice zpravodajským portálů a tomu, proč se mění role v oblasti práce s informací. Respektive je role zpravodajských serverů jako zprostředkovatelů dat ještě dnes neotřesitelná, nýbrž bez podpory sociálních sítí a zdejší komunity by bylo šíření informace problematické.

Myslím, že se s tím každý už minimálně jednou setkal. Jednoho dne vám do schránky doplula obálka s modrým pruhem. To by nebylo nic tak strašného, kdyby si tohle lejstro nežádalo odpověď! V takových chvílích mnoho lidí panikaří až šílí. Já se nikomu nedivím, psaní na úřad je snad to nejstrašnější, co kdy kdo pro obyčejné lidi vymyslel. Ale všechno jde ošulit, fakt!

Lomo. Pojem, který se zaryl do srdcí tisíců a možná i desetitisíců fotografů po celém světě. Lomo byla značka fotoaparátů. Jednalo se o ty staré analogové fotoaparáty, jež vytvářely fotografie velmi nekvalitní s vadami obrazu a velmi nereálnými barvami. “Bože, jak takovej krám může dneska někdo používat?” říkáte se. Používá. A když ne, snaží se tyto vadné fotky napodobovat uměle. Proč?

O politice píšu nerada. Ani ne, že by se mi tak hnusila, protože to je důvodem, proč je o ní vždycky co napsat. Jenže abych mohla napsat něco politického, musím mít o politice přehled. To se s permanentně zapnutou ČT24 dělá dobře, jenže když to tak všechno slyšíte, až mdlo se vám chvílemi udělá. Jdu to překonat. Udělejme se před volbami takovou aktivní šokovou terapii.

Je to již nějaký ten pátek, co server Novinky.cz zavedl povinnou registraci pro možnost diskutovat pod zprávami. A to registraci ne ledajakou — člověk se registruje pod svým pravým jménem a celou adresou. Aby se identita údajů ověřila, registrace končí až zadáním autorizačního kódu, který vám od provozovatele serveru přijde poštou.