Summa summarum 2011…

Rok 2011 je definitivně za námi; již měsíc se ocitáme v dalším, údajně „apokalyptickém“, roce 2012. Jelikož psaní sumarizačních článků je každoročně se vracející zvyklost, kterou jsem i já v pár minulých letech dodržovala, i letos se pokusím svůj pomírající webový deník „zaktivovat“ kratším shrnutím uplynulých 12 měsíců.

Můj rok 2011…
Zažíváme každý den tisíce krátkých okamžiků, které ovlivní tisíce okamžiků po nich následujících, a tak se nám pomalu a jistě mění život před očima. A můj rok 2011 jich byl opět, podobně jako roky minulé, plný.

Na počátku roku 2011 jsem studovala třetí ročník střední školy. To byla doba, kdy byla naše parta před rozpadem (i když se poměry zase pomalu klidní). Nosila jsem palestinu a byla velká holka, co dělá třeťák a začala ve velkém kalit. V květnu jsem se zúčastnila Kisspárty Live Open Air v Táboře, na kterou jen tak nezapomenu. A taky jsem měla svátek. Klasika.

Červen. Prázdniny. Stala jsem opatrovníkem malého černého kočičího nalezence a… jsem strašná máma. Vyrostl z něj grázlík. Užila jsem si krásných pár dní v Chlumu u Třeboně – koupání, akce, pivo, korbáčiky, spaní přes den. A nakonec jsem přišla o HTC Hero, který mi byl odcizen. Příležitost k obměně – do vlastnictví jsem získala Samsung Galaxy Ace. Spokojenost.

Září? Přišla škola. Nečekaně. Stala jsem se tzv. „mazákem“, tj. studentem posledního ročníku na spojích. Od téhle chvíle jsem si začala uvědomovat, že se blíží konec studentských let, flákání, docházení (někdy spíše nedocházení) do školy. A jasnější obrysy získal i maturitní ples, jehož datum bylo stanoveno na pátek 13. ledna 2012.

Od listopadu jsem oficiálně ve vztahu. Plánování maturitního plesu značně pokročilo. Konečně jsem si vybrala předměty, z nichž budu v dubnu a květnu skládat maturitní zkoušku.

V prosinci jsou základy maturáku naplánovány. Teď už jen čekáme na osudový leden, který bude znamenat konec rozmařilostí a začátek povinností. A pár dní před Štědrým dnem tragicky končí život mého dlouholetého psího kamaráda – Žakýnka. Zůstane v našich srdcích a vzpomínkách.

Další veselý i smutný, ale i tak nezapomenutelný rok je pryč…

A pak přichází leden. Maturitní ples se nesmírně povedl, nejradši bych ho zopakovala. Klidně i víckrát. Ve škole začínám dohánět resty, abych se mohla co nejdříve soustředit na maturitu. Psychicky se připravuji na hledání práce… Vždy jsem žila v tom, že jsem trochu nezdravě ambiciózní – což se zatím nepotvrzuje, naopak musím všem vysvětlovat, proč se nechystám na vysokou školu. Faktem je, že mi bylo rodiči nedobrovolně předurčeno se postavit na nohy dříve, než to bývá obvyklé. Za zlé jim to nemám, ale zkomplikovalo mi to snahy vyplnit si pár mých „snů“ – kupříkladu si studiem vydobýt (minimálně) titul Bc. :)

 A jen tak mimochodem, 11. 1. jsem měla narozeniny. Devatenácté.

Co mě čeká v roce 2012?
Je toho dost. Tento rok, který je zatím ještě na počátku, bych nazvala „přelomovým“. Tak stručně.

• Musím udělat maturitu. Musím!
• Budu si hledat pracovní uplatnění. V jakém směru ještě nemám tušení.
• Začnu být konečně rentabilní. Uživím se a doufejme, že se budu mít relativně dobře.

Úžasné a děsivé zároveň.

A abych nezapomněla… Přeji krásný rok 2012 a ať se Vám plní všechny sny a přání…

Jak přesunout blog z Posterous na Blogger?

Teprve včera jsem přesunula tento blog z původního blogovacího systému Posterous na Blogger. Důvodů bylo mnoho, především ale nedávné změny struktury administrace Posterous na službu Posterous Spaces, která by měla lepším způsobem spravovat uživatelovi blogy v síti, jeho přátele a jejich příspěvky; bohužel mi však tato změna spíše přidělala vrásky na čele.

A protože Blogger je nyní v nové verzi, administrace se dočkala kompletního redesignu (už jen vychytat nějaké ty mušky), rozhodla jsem se přemístit sem. Prvním krokem bylo najít, jak tento přesun vůbec uskutečnit. Nástroj k portaci z Posterous na Blogger neexistuje, proto jsem našla jiný způsob s mezikrokem.

Jak portovat blog na Blogger?

Posterous neumožňuje export blogu, což značně znesnadňuje situaci. Proto je třeba najít nástroj, který zvládá import z Posterous a jehož výstupem je xml soubor.

1. Založíme si účet v síti Wordpress.com, jehož administrace obsahuje funkcionalitu psanou výše.
2. Vytvoříme zde blog a v nastavení najdeme import z konkurenčních blogovacích systémů, zvolíme Posterous, vyplníme nutné údaje (adresa blogu na Posterous, náš nickname a heslo k účtu), zahájíme import.
3. Příspěvky se přesunou do Wordpress blogu, my tento blog tedy můžeme z nastavení exportovat do xml souboru.
4. Struktura získaného xml ale neodpovídá struktuře souboru pro import do Bloggeru, proto soubor překonvertujeme pomocí utility Wordpress2Blogger.
5. Xml, který stáhneme z Wordpress2Blogger, už můžeme použít k importu příspěvků, médií, štítků a komentářů v administraci Bloggeru.

A to je vše. Přesunuli jsme příspěvky z Posterous na Blogger. Skvělé je, že jsme neztratili žádné údaje – zachovány byly články, formátování, komentáře, štítky a data publikace.

Okoukávám nový Blogger

Blog na blogovací platformě od Google, Bloggeru, jsem nikdy nerozběhla. Vždy jsem nějaký jen vytvořila, ale nikdy mě prostředí editoru a celková koncepce této služby nezaujala natolik, abych ji k blogování používala. Ale napadlo mě, že bych se mohla po těch letech a měsících zase kouknout, jak daleko Google popošel.

--- update 12. 10. 0:37 ---
Jelikož mě nové rozhraní administrace zaujalo a shledala jsem jej oproti překombinovanému Posterous Spaces mnohem praktičtějším, přeportovala jsem články z Posterous na Blogger (někdy bych mohla napsat, jak jsem to udělala, protože neexistuje přímý portovací nástroj). Doufám, že vás další změna neotrávila a budete mé občasné zápisky ze života i nadále číst.

RSS feed naleznete v pravém menu; chcete-li, strčte si mě do Google Readeru, klidně i iGoogle nebo kamkoli jinam dle svého gusta.

Díky!
Najja

7 Android aplikací pro úpravu a sdílení fotek

Sledujete-li můj Twitter, možná víte, že mě již nějakou dobu tíží jedna skutečnost: neexistuje Instagram pro Android. Asi nemá cenu vysvětlovat co je Instagram a proč by jej mnoho uživatelů Androidu uvítalo i na svých smartphonech… Majitelé iPhonů ví své a jen se nám mohou za zády smát. :)

Vzhledem k výše zmíněné skutečnosti jsem vyzkoušela mnoho alternativních aplikací, které by se daly označit jako Instagram-like (proč? Instagram už nějakou dobu udává směr tomuto odvětví mobilních služeb), a že jich není pro Android málo. Jenže, jak to tak bývá, každá z nich má zatím své mouchy – je tomu tak nejspíš proto, že se každý developer snaží napodobit Instagram, ale zároveň implementovat i vlastní přidanou hodnotu. Každopádně jsem se rozhodla se těmito aplikacemi trochu probrat, vyzkoušet je a své poznatky a názory zaznamenat i pro budoucí generace.

Picplz

Tak trochu Twitter mezi photosharing službami – a s Twitterem je, dle mého skromného soudu, svázán mnohem více než ostatní aplikace tohoto typu. Své přátele zde „followujete“, hezky je řešen photostream přátel, přidáváte zde komentáře, které lze zasílat i na Twitter. Jedinou vadou na kráse je aplikace – ta totiž vypadá web-based, je tedy spíše mobilní verzí picplz.com. A z toho vyplývá, že načítání je ukrutně pomalé, navíc pokud zvažujete používání filtrů, které picplz nabízí, na minimálně polovinu zapomeňte, jsou skoro nepoužitelné. Picplz na Android Marketu.

Lightbox

Lightbox jsem zkoušela jen chvíli. Možná by stálo za to mu dát ve svém Galaxy Ace více prostoru, ale zatím si aplikaci této služby pamatuji pod hesly: pomalá synchronizace, vysoká úroveň komprese, nehezké filtry a až přespříliš jednoduchý web. Lightbox na Android Marketu.

Camera360

Tato aplikace není photosharing službou, jedná se o obyčejnou fotoaplikaci, která může ve vašem telefonu nahradit stock app pro fotoaparát, ale nechybí zde klasická Androidí nabídka pro sdílení fotek na ostatní služby pomocí nainstalovaných aplikací. Její výhodou je rychlost, slušné množství efektů („retro“, „japan-style“ a jiných barevných filtrů, kterými můžete fotku „osvěžit“). Bohužel verze, kterou jsem používala, měla někdy problémy s orientací telefonu i konečných fotek a neumí zrovna moc dobře ostřit. Camera360 Free na Android Marketu (placená verze – Camera360 Ultimate).

Snaptastic

Podobně jako Camera360, ani tato aplikace neslouží k uploadu fotek na vlastní webovou službu, nýbrž jen k jejich editaci. Nabízí i manuální úpravu parametrů fotky (jako barevnost, kontrast, saturace a mnoho dalšího), vložení rámečku a má i několik přednastavených filtrů – jedná se o povedený editor. Do fotografií přidává vodotisk s logem aplikace, čemuž je možné předcházet zakoupením plné verze, což jsem po dobrých zkušenostech učinila i já (cena je 71 korun) a nyní tuto aplikaci používám. Snaptastic Lite na Android Marketu (placená verze – Snaptastic Pro).

Kontain

Na tuto nadějně vyhlížející službu upozornil na Google+ a Twitteru Jiří Drahorád (@OpenWedesign), za což mu děkuji. Na první pohled mě zaujala. Její předností je mobilní aplikace, nevýhodou je však špatná interpretace české diakritiky. Aplikaci jsem však z telefonu neodinstalovala. Pakliže budou vývojáři pracovat na jejím vývoji, jednou vyroste do krásy. Kontain na Android Marketu.

Molome

Tuto aplikaci jsem objevila v mezidobí, kdy jsem neměla po ruce Android telefon, ale přešla jsem ji se slovy „až budu mít Android, tak ji znovuobjevím a vyzkouším“. Zapomněla jsem na své předsevzetí, ale Jiří Drahorád ji na Google+ opět zmínil, já se činila, nainstalovala a vyzkoušela. Webové rozhraní je příjemné, ale zatím postrádá timeline přátel (vývojáři mě však ubezpečili, že se chystá nové webové rozhraní, kde timeline nebude chybět). Aplikace je povedená, se všemi featurami i ucházejícími filtry. Příjemným zpestřením je možnost získávat badges (ano, znáte z geolokačního Foursquare a televizního Miso) za upload fotek. Pokud by se na této síti začala vytvářet stabilní komunita, pak by mohla být velmi zajímavou alternativou k picplz i Instagramu. Molome na Android Marketu.

Magic Hour

Magic Hour app mě dostala množstvím filtrů, které jsou snad nejvíce totožné s Instagramem. Navíc vývojáři umožňují vytvářet pomocí pokročilého editoru vlastní filtry, a ty následně udat na Magic Hour Filters marketu, odkud můžete filtry i stahovat. Nevýhodou je vizuálně horší kvalita výsledných snímků (jsou rozpité) a kvůli kontraproduktivně propracovanému designu na mě aplikace působí trochu líně. Fotky můžete sdílet rovnou v aplikaci na Twitter, Facebook a další sítě, nebo je otevřít v jiné aplikaci a sdílet kdekoli jinde. Magic Hour Free na Android Marketu (placená verze – Magic Hour).

Z dalších aplikací bych jen výčtem zmínila Retro Camera (Retro Camera Plus) – graficky povedený „emulátor“ několika polaroidů, Vignette Demo (placený Vignette) – šikovný editor fotografií s ne příliš valným UI, Snapbucket – masivní aplikace od provozovatelů Photobucket sharing service. Je jich však mnohem více…

Nakonec bych snad jen napsala, jakou kombinaci aplikací v současné době využívám já: fotografie upravuji ve Snaptastic Pro a uploaduji stále ještě na picplz, kde mám ve following přátele, jejichž fotky ráda pravidelně sleduji v timeline. :)

Pakliže znáte další aplikace podobného ražení, neostýchejte se a v komentáři mi napište tip. Třeba jste objevili poklad, který hledám. :)

Pár písmen o Google+…

Víte, jak na tom jsem. Když se na internetu objeví něco nového, ráda to okomentuji. Už nic mě však delší dobu nezaujalo natolik, abych se přemohla a napsala text delší než 140 znaků. Spuštění nové sociální sítě Google+, kterou má na triku, jak z názvu samozřejmě vůbec nemůžete vytušit, gigant Google, mě k tomu však přemluvilo.

Prvně: mám Google jako společnost ráda. Vyvíjí služby, experimentuje a snaží se vyvinout nové inovativní technologie a nasměrovat samoběh věcí trochu jiným směrem. Googlu se tak snaží posunovat hranice nejen v oblasti softwaru, hardwaru, ale stále nezapomíná i na svou domovskou půdu – internet.

Google+… Twibook?

Mnoho lidí, mnoho názorů. Každý si myslí o experimentech Googlu na poli Web 2.0 a sociálních sítí něco jiného. Mezitím, co jeden geek tvrdí, že je to trapné a zbytečné, že Google zaspal dobu, támhle nerd Google povzbuzuje a usilovně fandí. Já mám na jednu stranu smíšené pocity, na druhou stranu jasně vidím, že je Google konečně TEĎ blízko svému vysněnému cíli vytvořit něco jako social site.

Kdysi to byl Orkut, který propadl na celé čáře. Dalším pokusem byl Buzz, jenž našel využití jen jako další plac, kam přeposílat tweety (a krom toho akorát strašil v GMailu). Dále tu máme Wave, který sice možná ani neměl ambice fungovat jako masová sociální síť, každopádně ho překombinovaný styl a těžce uchopitelná koncepce zabila.

Google+ je ale plně funkční a jednoduše pojatá sociální síť. A Podobá se  Facebooku a Twitteru. Jak by tomu však vůbec mohlo být jinak, když právě zmíněné sociální sítě vytvořily definici tohoto pojmu… Twitter a Facebook jsou dnes synonymem pro termín „sociální síť“. Kdyby se jim Google+ nepodobal, tak by náš mozek logicky vylučoval tvrzení, že se jedná o sociální síť. Kapišto?

Je Google+ konkurence Facebooku?

Dobře, máme zde další stránku, co umí vlastně to samé co Facebook. Ať už mají funkce jakékoli názvy, v obecné rovině se příliš neliší. Tak tedy odejít z Facebooku a jít na Google+?

Pravdou je, že Google+ prozatím není důvodem, proč rušit Facebook. Tedy alespoň pro mě ne. Nevylučuji to do budoucna, ale pokud bych v tuto chvíli chtěla odejít z Facebooku, Plusko nebude tím impulsem. I kdyby byl Google+ do mrtě okopírovaný Facebook, na sociální síti jsme kvůli lidem, s nimiž zde komunikujeme a sociálně se sesíťováváme. :-)

Mezitím, co Google+ se Facebooku podobá po funkční stránce, komunita se na obouch sítích téměř neprolíná. Proto je zatím efektivnější používat obě sítě paralelně.

U Twitteru je situace trochu jiná, jeho pojetí se od Google+ odlišuje, co obě sítě spojuje je zatím právě uživatelská základna – především lidé z IT oboru a marketingu. A ve zkratce navíc prozatím platí, že 99 % registrovaných na Google+ našlo svou pozvánku skrze přátelé na Twitteru.

Proto je dle mého soudu Google+ překvapivě větší konkurence pro Twitter, kterého se zatím příliš lidí vzdát však nechce… A i před počáteční velký nárůst uživatel na Plusku, jeho budoucnost ještě není vůbec jistá.

Má taktika je jednoduchá: nebudu se sociálně vyhraňovat. A většina lidí, co znám, je na tom podobně: na Facebooku komunikují s blízkými přáteli a rodinným příslušníky, domlouvají chlastačky a lajkují fotky svých kámošů. Twitter je jejich zpravodajskou základnou z oboru jejich činnosti, zpravodajstvím z kulturních akcí, o počasí a všem ostatním, co příliš nesouvisí s jejich reálným životem, posílají sem check-iny z Foursquare, aby se pochlubili, že jsou na pivu po práci. A kromě toho všeho se občas přihlásí na Google+, aby se podívali, kdo si je kde zase zakroužkoval a zda náhodou to není někdo z real světa, a když vidí, že ne, hodí jej do mega kruhu Twitter.

A všichni pořád čekáme, jestli tedy Google+ přiláká i naše známé a kamarády, a tak se z něj stane třetí Líbímseti.cz, nebo zde zůstane Twitter komunita, kterou brzy přestane jedna z těchto sítí bavit. Jste napjatí?

Nechme se překvapit…

O hokeji, politice, českém vlastenectví a tak vůbec…

Jen pro začátek: nejsem skalní hokejový fanoušek, protože si z nepřeberného množství týmů NHL ani na české lokální hokejové scéně neumím „zvolit“ to jedno „své“ mužstvo, kterému bych fandila. To totiž musí být srdeční záležitost, a ne jen tak si namátkou vybrat a fandit. A protože v naší rodině sport není nijak historicky zakořeněn, nikdy nefandím konkrétnímu týmu. Kromě týmu České republiky, například české hokejové reprezentaci na velkých světových šampionátech. Tam je to spojení znát, jsem přeci Čech.

Proto se pak nikdo nemůže divit, že si při mistrovství nebo olympiádě ráda hlasitě zafandím. Českou hokejovou reprezentaci vnímám jako skupinu lidí, kteří si šli za svým snem, dosáhli vrcholu v oboru, jenž je baví, a ještě k tomu se nestydí reprezentovat české barvy ve světě. Neztratili své české kořeny, obléknou se do červených/bílých dresů, vjedou na led a chtějí dokázat, že jsou jako Češi (ehm, Kladeňáci :)) také v něčem dobří. A to se mi jednoduše líbí. Možná nainvní představa, samozřejmě jde i o body a dolary, ale nic to nemění na faktu, že je díky hokejistům (a samozřejmě i jiným reprezentační týmům v jiných sportech) o Česku slyšet.

Chvilkové vlastenectví?

Ano, je to tak. Celý rok kritizujeme veškeré domácí dění, ale když se našemu národu něco podaří, najednou vylezeme z davu s českými vlajkami a hlásíme se ke své národnosti. Věřím, že alespoň okrajově sledujeme dění v naší republice a vytváříme si vlastní názory. Rozlišujeme a hledáme širší kontext. A jsme prostě jen hrdí na to, na co hrdí býti můžeme.

Dobrá, možná naše ekonomická situace není zrovna ideální, nemáme nulovou nezaměstnanost, naše politická scéna je prorostlá korupcí, neustále se dočítáme o kauzách „těch nahoře“ a naše školství po kvalitatvní stránce raketově neroste. Na druhou stranu – která země může být hrdá na své politiky? Kde na světě zdravotnictví geniálně funguje, politici mají nad hlavami svatozáře a peníze se zde najdou na vše? Jmenujte mi jeden příklad.

Já jsem si vědoma naší situace a snažím se vnímat realitu. Ale realitou také je, že jsme dobří v hokeji (a nejen v něm). Proč si to nepřiznat? Jakým právem kritizujeme tvrdou práci našich sportovců, kteří často dělají naší zemi dobré jméno ve světě, kvůli tomu, že si nějaký náš politik ulil státní peníze a nám se to samozřejmě nelíbí, a hned jsou Češi idioti a národ kriminálníků, i když to vůbec není pravda. Nevím, jak ostatní, ale já odmítám tvrzení, že bych byla vlastenka jen při hokeji. Těším se z každého zdaru, bohužel jich je ve sportu víc než v politice, na druhou stranu ale 

Neházejte lidi do jednoho pytle. :) Je dobré si tu a tam zafandit, oslavit hokejová vítězství, připomenout si v jaké zemi žijeme. Takovou příležitost bychom asi neměli, kdybychom řešili politiku a zatracovali hokej kvůli tomu, že jsme se ve zprávách dočetli, co zase naši pohlaváři zkazili. A ono přitom nic není černobílé – i politická branže by nám možná nabídla důvody, proč být hrdí na to, že jsme Češi. Jen se o nich nepíše a nedokážu si u nás představit, jak bychom je oslavovali.

Závěrem…

Chci jen poděkovat našim sportovcům, nyní speciálně českým hokejistům, že nás letos na MS 2011 skvěle reprezentovali. Podali skvělý výkon, a ačkoli neobhájí zlato, ukázali, že jsme jednou z hokejových velmocí! DÍKY!

Díky také všem spolufanouškům, kteří se mnou na Twitteru i v reálném světě fandili. Díky i těm, jež hokej nezajímá, ale nechali nás fandit a ignorovali naše zmatené pípání (chm, spíše řvaní) nejen na Twitteru.

A nedík těm, kteří – jak jsem napsala na Twitteru – chtějí „nadávat někomu, kdo ocení, když naši malou zemi někdo dobře reprezentuje v zahraničí“. Ale dále odsuzovat pro rozdílný názor na hokej vás už nebudu. Konec.

Čím mě zaujal Android?

HTC Hero s Androidem jsem zakoupila přesně 10. 8. 2010. Od této doby, zhruba 9. měsíc, obdivuji operační systém Android. Hero bohužel není žádný rychlík, při používání člověk musí přetrpět spoustu kompromisů, přes jisté komplikace však vycítíte, když začtene k něčemu cítit sympatie. A tak to mám já s Androidem.

Slabší hardware HTC Hero způsobuje, že stroj není tak rychlý, jak by si člověk přál. Aplikace se načítají delší dobu, načekáte se i u přechodu do landscape módu apod. Přesto všechno je Android přesně ten systém, jemuž dokážete odpustit občasný pád aplikace a pomalejší chod, protože oceňujete to důležité – že vás zatím nikdy nezklamal, když jste telefon potřebovali. Navíc Android vůbec není ošklivý systém.

Znám pár lidí, kteří používají „hloupé“ telefony, nebo stále fungují na platformě Windows Mobile 6.5 a nižší. Téměř každý mi řekl, že by rád časem vyměnil svůj aktuální stroj právě za jeden z Android telefonů. A protože zeleňáček si lobbing určitě zaslouží, musím zmínit některé okolnosti, které se mi na Androidu líbí. Celkově oceňuji přístup Googlu, jakým způsobem je systém naprogramován, jak se o něj Google stará, updatuje ho, zohledňuje názory uživatelů. A 3 konkrétní body:

Aplikace, Android Market

Dnes už je Android Market takový App Store pro Android. Kvalitní market, velmi dobré aplikace a za skvělé ceny. I čeští vývojáři objevili Android platformu, a ač bývá vždy první mobilní aplikace firmy/portálu/služby pro iPhone, hned za ním následuje Android. Upřímně – za to musíme poděkovat iPhonům, které trend mobilních aplikací odstartovaly. S Android aplikacemi dnes můžete přes telefon obsluhovat jakoukoli internetovou službu či sociální síť. Nahrávat fotky, poslouchat rádia, komunikovat, hrát „geolokační hry“, blogovat, mailovat, vařit, hledat práci, nakupovat…

Launchery

Vyzkoušela jsem LauncherPro, ADW.Launcher, nyní běžím opět na Sense. Launcherů jsem se nezbavila navždy, vlastní lenost mě zatím nedonutila se vrátit k LauncherPro, který jsem si poměrně oblíbila, ale brzy to napravím. Sense je sám o sobě kvalitní prostředí, rychlost standardní, graficky na vysoké úrovni. Tu a tam může spadnout, ale nestává se to často; btw občas prostředí restartovat není vůbec na škodu. Výhodu nyní vidím spíše v tom, že si mohu zvolit jiný launcher, případně si sama vytvořit vlastní (teoreticky; bylo by to asi zbytečné a nehodlám se do toho pouštět). Kromě toho – ať si vyberete jakýkoliv launcher, grafické prostředí mají všechny kvalitní a skinovatelné, rychlost je u většiny dobrá (díky odproštění těchto uživatelských prostředí od zbytečných funkcionalit) atp.

Propojení s Googlem

A třetím bodem, perličkou na závěr, je propojení s Googlem. Googlovský operační systém se může pyšnit především tím, že je pro Google plně navržen. Pokud máte Google rádi jako já a používáte jeho služby (především GMail, Translator, Search, Maps a další), buďte si jistí, že si s pomocí oficiálních (skvěle navržených) Google aplikací tyto služby vychutnáte vždy a všude, v jejich plném rozsahu a navíc s řadou vychytávek. Google vymýšlí šikovné featury, některé možná zatím prakticky neposlouží, ale mají velký potenciál do budoucna, další jsou plně funkční a využitelné již dnes!

Osahejte si někde Android a určitě vás přesvědčí. Mě také přesvědčil. Až si budu vybírat telefon příště, s největší pravděpdobností si vyberu stroj právě s Androidem. I like that!