Můj rok 2011…
Zažíváme každý den tisíce krátkých okamžiků, které ovlivní tisíce okamžiků po nich následujících, a tak se nám pomalu a jistě mění život před očima. A můj rok 2011 jich byl opět, podobně jako roky minulé, plný.
Na počátku roku 2011 jsem studovala třetí ročník střední školy. To byla doba, kdy byla naše parta před rozpadem (i když se poměry zase pomalu klidní). Nosila jsem palestinu a byla velká holka, co dělá třeťák a začala ve velkém kalit. V květnu jsem se zúčastnila Kisspárty Live Open Air v Táboře, na kterou jen tak nezapomenu. A taky jsem měla svátek. Klasika.
Září? Přišla škola. Nečekaně. Stala jsem se tzv. „mazákem“, tj. studentem posledního ročníku na spojích. Od téhle chvíle jsem si začala uvědomovat, že se blíží konec studentských let, flákání, docházení (někdy spíše nedocházení) do školy. A jasnější obrysy získal i maturitní ples, jehož datum bylo stanoveno na pátek 13. ledna 2012.
Od listopadu jsem oficiálně ve vztahu. Plánování maturitního plesu značně pokročilo. Konečně jsem si vybrala předměty, z nichž budu v dubnu a květnu skládat maturitní zkoušku.
V prosinci jsou základy maturáku naplánovány. Teď už jen čekáme na osudový leden, který bude znamenat konec rozmařilostí a začátek povinností. A pár dní před Štědrým dnem tragicky končí život mého dlouholetého psího kamaráda – Žakýnka. Zůstane v našich srdcích a vzpomínkách.
Další veselý i smutný, ale i tak nezapomenutelný rok je pryč…
A pak přichází leden. Maturitní ples se nesmírně povedl, nejradši bych ho zopakovala. Klidně i víckrát. Ve škole začínám dohánět resty, abych se mohla co nejdříve soustředit na maturitu. Psychicky se připravuji na hledání práce… Vždy jsem žila v tom, že jsem trochu nezdravě ambiciózní – což se zatím nepotvrzuje, naopak musím všem vysvětlovat, proč se nechystám na vysokou školu. Faktem je, že mi bylo rodiči nedobrovolně předurčeno se postavit na nohy dříve, než to bývá obvyklé. Za zlé jim to nemám, ale zkomplikovalo mi to snahy vyplnit si pár mých „snů“ – kupříkladu si studiem vydobýt (minimálně) titul Bc. :)
A jen tak mimochodem, 11. 1. jsem měla narozeniny. Devatenácté.
Co mě čeká v roce 2012?
Je toho dost. Tento rok, který je zatím ještě na počátku, bych nazvala „přelomovým“. Tak stručně.
- Musím udělat maturitu. Musím!
- Budu si hledat pracovní uplatnění. V jakém směru ještě nemám tušení.
- Začnu být konečně rentabilní. Uživím se a doufejme, že se budu mít relativně dobře.
Úžasné a děsivé zároveň.
A abych nezapomněla… Přeji krásný rok 2012 a ať se Vám plní všechny sny a přání…
To je tvůj nápad jít pracovat nebo proč tak? Obvykle se chodí po maturitě na vysokou školu, což jsem předpokládal i u tebe.
OdpovědětVymazatBudu upřímná – zaprvé nemám úplně jistotu v tom, že bych VŠ zvládala. Druhou věcí je i finanční stránka, kdy bych se potřebovala rychle postavit finančně na vlastní nohy. Řešením by byla kombinovaná forma studia, ale samostudium není zrovna má silná stránka. :)
VymazatJe skvělý najít odvahu a přiznat si takový věci, ale neházej flintu do žita. Spousta lidí studuje později.Máš toho před sebou spoustu tak si nezavírej branku. Přeji hodně úspěchů a složenou maturitu.
VymazatJak mám v záhlaví blogu "buď si cestu najdu, nebo si udělám vlastní", takže doufám, že najdu způsob, jak to vše jednou zkombinovat ke spokojenosti mé i ostatních. :) VŠ nezatracuji a doufám, že to někdy alespoň zkusím.
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatTaké mě překvapilo, že se nechystáš na VŠ, ale v článku jsi to docela zdůvodnila, takže kolem toho nebudeme dělat rozruch. Navíc když to nevyjde teď, může to vyjít později. :) Jinak pěkný souhrn, držím palce především s maturitou a pak s hledáním pracovního uplatnění. Hlavně aby tě práce bavila, stejně jako tě baví copywriting. :)
OdpovědětVymazatDoufám, že by copywriting mohl jednou být mou prací – i když k tomu vede hodně dlouhá cesta. Na rozmyšlenou mám ještě nějaký čas, tak uvidím na konci února a po maturitě, jaká bude situace. :) Jinak díky.
VymazatAhoj. Hezky strávený rok. Žakýnky je mi líto, na druhé straně to černé kotě je nádherné. Přeju hodně štěstí k maturitě. Když si vzpomínám na svou maturitu, pamatuju si jen, že když jsem to měla za sebou, tak jsem si říkala: sakra proč jsem se kvůli tomuhle tolik nervovala....no ale po bitvě je každý generál.
OdpovědětVymazatJinak já si dělám vysokou teď (skoro ve čtyřiceti) a říkám si, jak jsem byla pitomá, že jsem si jí neudělala dřív, dokud jsem ještě věděla jak se učit a živili mě rodiče, tak že jsem se mohla soustředit jen na to učení. Ale jak jsi řekla, je to tvá cesta. Tak držím palce:))))