Co bylo před sedmi lety?

Zatápím v kamnech, rukou mi prochází celá řada časopisů a letáků, já objevuji svých 27 výtisků Počítač pro každého z let 2004–2006. Při listování mě zaujalo několik článků, a to především tím, že informují o skutečnosti, kterou my známe „celou věčnost“ a nepozastavujeme se nad ní; není divu, jde také o rok 2004. A mě napadlo – pamatujete si, co bylo před sedmi lety?

Paměťová karta s kapacitou 2 GB

Společnost Sony představila nové paměťové karty Memory Stick PRO (High speed), které nabízejí kapacitu až 2 GB a mají i vyšší přenosovou rychlost – až 80 Mb/s při zápisu a čtení. Tyto paměťové karty budou nabízeny i v kapacitách 256 MB, 512 MB a 1 GB a využijí je zájemci o médium pro uložení fotografií, multimediálních prezentací či videa. Tyto karty vynikají i velkou odolností – výrobce udává, že mohou pracovat při teplotách od –25 °C až do 85 °C. Rozměry jsou 21,5 × 50 × 2,8 mm a hmotnost je 4 gramy.

(kompletní přepis článku, Počítač pro každého 20/2004, strana 10)

Článek PC se špičkovou výbavou v díle Počítač pro každého 20/2004 na straně 18 čtenáře představuje s počítačem HAL3000 Phantom aAlien, jenž měl tehdy impozantní výkon, jak se v článku píše. Na technických specifikacích vidíme, jak se vlastně hardware vyvíjí. HAL3000 v roce 2004 měl procesor AMD Athlon 64 2,2 GHz (dnes frekvence často vídaná u levnějších notebooků). Grafická karta ATI Radeon zobrazovala s pomocí paměti 256 MB a operační paměť 1 GB by nám dnes stačila jen těžko, ale před sedmi lety jste si i s touto pamětí zapařili tehdy aktuální akční střílečky Doom 3, Half-life 2 a Far Cry.

Pokud máte přehled, jak jsou dnes vybavené nejlevnější sestavy na trhu, cena stroje HAL3000 v roce 2004 docela překvapí; za sestavu popsanou výše bychom totiž utratili 55 918 Kč. Pro srovnání, dnešní sestava HP Compaq (Intel Pentium Dual-Core 3 GHz, RAM 2 GB,  grafická karta NVIDIA GeForce GT230 s pamětí 1,5 GB) stojí 7 600 Kč.

(informace z článku v časopise Počítač pro každého 24/2004, strana 18)

Je neuvěřitelné, jak rychle se oproti okolnímu světu mění technologické novinky. Je zajímavé listovat časopisem a číst články z doby před sedmi lety, jako by byly aktuální a zrovna vydané. Na stránkách časopisu si tak čtu návod na 602Text, prohlížím reklamu na Nokii 3410 a vzpomínám na ty dávné časy, kdy jsem na počítači hrála hru Mrazík, která se mimochodem nachází na CD k PPK 20/2004. 

:)

Summa summarum 2011…

Rok 2011 je definitivně za námi; již měsíc se ocitáme v dalším, údajně „apokalyptickém“, roce 2012. Jelikož psaní sumarizačních článků je každoročně se vracející zvyklost, kterou jsem i já v pár minulých letech dodržovala, i letos se pokusím svůj pomírající webový deník „zaktivovat“ kratším shrnutím uplynulých 12 měsíců.

Můj rok 2011…
Zažíváme každý den tisíce krátkých okamžiků, které ovlivní tisíce okamžiků po nich následujících, a tak se nám pomalu a jistě mění život před očima. A můj rok 2011 jich byl opět, podobně jako roky minulé, plný.

Na počátku roku 2011 jsem studovala třetí ročník střední školy. To byla doba, kdy byla naše parta před rozpadem (i když se poměry zase pomalu klidní). Nosila jsem palestinu a byla velká holka, co dělá třeťák a začala ve velkém kalit. V květnu jsem se zúčastnila Kisspárty Live Open Air v Táboře, na kterou jen tak nezapomenu. A taky jsem měla svátek. Klasika.

Červen. Prázdniny. Stala jsem opatrovníkem malého černého kočičího nalezence a… jsem strašná máma. Vyrostl z něj grázlík. Užila jsem si krásných pár dní v Chlumu u Třeboně – koupání, akce, pivo, korbáčiky, spaní přes den. A nakonec jsem přišla o HTC Hero, který mi byl odcizen. Příležitost k obměně – do vlastnictví jsem získala Samsung Galaxy Ace. Spokojenost.

Září? Přišla škola. Nečekaně. Stala jsem se tzv. „mazákem“, tj. studentem posledního ročníku na spojích. Od téhle chvíle jsem si začala uvědomovat, že se blíží konec studentských let, flákání, docházení (někdy spíše nedocházení) do školy. A jasnější obrysy získal i maturitní ples, jehož datum bylo stanoveno na pátek 13. ledna 2012.

Od listopadu jsem oficiálně ve vztahu. Plánování maturitního plesu značně pokročilo. Konečně jsem si vybrala předměty, z nichž budu v dubnu a květnu skládat maturitní zkoušku.

V prosinci jsou základy maturáku naplánovány. Teď už jen čekáme na osudový leden, který bude znamenat konec rozmařilostí a začátek povinností. A pár dní před Štědrým dnem tragicky končí život mého dlouholetého psího kamaráda – Žakýnka. Zůstane v našich srdcích a vzpomínkách.

Další veselý i smutný, ale i tak nezapomenutelný rok je pryč…

A pak přichází leden. Maturitní ples se nesmírně povedl, nejradši bych ho zopakovala. Klidně i víckrát. Ve škole začínám dohánět resty, abych se mohla co nejdříve soustředit na maturitu. Psychicky se připravuji na hledání práce… Vždy jsem žila v tom, že jsem trochu nezdravě ambiciózní – což se zatím nepotvrzuje, naopak musím všem vysvětlovat, proč se nechystám na vysokou školu. Faktem je, že mi bylo rodiči nedobrovolně předurčeno se postavit na nohy dříve, než to bývá obvyklé. Za zlé jim to nemám, ale zkomplikovalo mi to snahy vyplnit si pár mých „snů“ – kupříkladu si studiem vydobýt (minimálně) titul Bc. :)

 A jen tak mimochodem, 11. 1. jsem měla narozeniny. Devatenácté.

Co mě čeká v roce 2012?
Je toho dost. Tento rok, který je zatím ještě na počátku, bych nazvala „přelomovým“. Tak stručně.

• Musím udělat maturitu. Musím!
• Budu si hledat pracovní uplatnění. V jakém směru ještě nemám tušení.
• Začnu být konečně rentabilní. Uživím se a doufejme, že se budu mít relativně dobře.

Úžasné a děsivé zároveň.

A abych nezapomněla… Přeji krásný rok 2012 a ať se Vám plní všechny sny a přání…