Najjin weblog

Co bylo před sedmi lety?

2012-01-31T13:30:00.000+01:00

Zatápím v kamnech, rukou mi prochází celá řada časopisů a letáků, já objevuji svých 27 výtisků Počítač pro každého z let 2004–2006. Při listování mě zaujalo několik článků, a to především tím, že informují o skutečnosti, kterou my známe „celou věčnost“ a nepozastavujeme se nad ní; není divu, jde také o rok 2004. A mě napadlo – pamatujete si, co bylo před sedmi lety?

Paměťová karta s kapacitou 2 GB

Společnost Sony představila nové paměťové karty Memory Stick PRO (High speed), které nabízejí kapacitu až 2 GB a mají i vyšší přenosovou rychlost – až 80 Mb/s při zápisu a čtení. Tyto paměťové karty budou nabízeny i v kapacitách 256 MB, 512 MB a 1 GB a využijí je zájemci o médium pro uložení fotografií, multimediálních prezentací či videa. Tyto karty vynikají i velkou odolností – výrobce udává, že mohou pracovat při teplotách od –25 °C až do 85 °C. Rozměry jsou 21,5 × 50 × 2,8 mm a hmotnost je 4 gramy.

(kompletní přepis článku, Počítač pro každého 20/2004, strana 10)

Článek PC se špičkovou výbavou v díle Počítač pro každého 20/2004 na straně 18 čtenáře představuje s počítačem HAL3000 Phantom aAlien, jenž měl tehdy impozantní výkon, jak se v článku píše. Na technických specifikacích vidíme, jak se vlastně hardware vyvíjí. HAL3000 v roce 2004 měl procesor AMD Athlon 64 2,2 GHz (dnes frekvence často vídaná u levnějších notebooků). Grafická karta ATI Radeon zobrazovala s pomocí paměti 256 MB a operační paměť 1 GB by nám dnes stačila jen těžko, ale před sedmi lety jste si i s touto pamětí zapařili tehdy aktuální akční střílečky Doom 3, Half-life 2 a Far Cry.

Pokud máte přehled, jak jsou dnes vybavené nejlevnější sestavy na trhu, cena stroje HAL3000 v roce 2004 docela překvapí; za sestavu popsanou výše bychom totiž utratili 55 918 Kč. Pro srovnání, dnešní sestava HP Compaq (Intel Pentium Dual-Core 3 GHz, RAM 2 GB, grafická karta NVIDIA GeForce GT230 s pamětí 1,5 GB) stojí 7 600 Kč.

(informace z článku v časopise Počítač pro každého 24/2004, strana 18)

Je neuvěřitelné, jak rychle se oproti okolnímu světu mění technologické novinky. Je zajímavé listovat časopisem a číst články z doby před sedmi lety, jako by byly aktuální a zrovna vydané. Na stránkách časopisu si tak čtu návod na 602Text, prohlížím reklamu na Nokii 3410 a vzpomínám na ty dávné časy, kdy jsem na počítači hrála hru Mrazík, která se mimochodem nachází na CD k PPK 20/2004.

Summa summarum 2011…

2012-01-22T22:53:00.001+01:00

Rok 2011 je definitivně za námi; již měsíc se ocitáme v dalším, údajně „apokalyptickém“, roce 2012. Jelikož psaní sumarizačních článků je každoročně se vracející zvyklost, kterou jsem i já v pár minulých letech dodržovala, i letos se pokusím svůj pomírající webový deník „zaktivovat“ kratším shrnutím uplynulých 12 měsíců.

Můj rok 2011…
Zažíváme každý den tisíce krátkých okamžiků, které ovlivní tisíce okamžiků po nich následujících, a tak se nám pomalu a jistě mění život před očima. A můj rok 2011 jich byl opět, podobně jako roky minulé, plný.

Na počátku roku 2011 jsem studovala třetí ročník střední školy. To byla doba, kdy byla naše parta před rozpadem (i když se poměry zase pomalu klidní). Nosila jsem palestinu a byla velká holka, co dělá třeťák a začala ve velkém kalit. V květnu jsem se zúčastnila Kisspárty Live Open Air v Táboře, na kterou jen tak nezapomenu. A taky jsem měla svátek. Klasika.

Červen. Prázdniny. Stala jsem opatrovníkem malého černého kočičího nalezence a… jsem strašná máma. Vyrostl z něj grázlík. Užila jsem si krásných pár dní v Chlumu u Třeboně – koupání, akce, pivo, korbáčiky, spaní přes den. A nakonec jsem přišla o HTC Hero, který mi byl odcizen. Příležitost k obměně – do vlastnictví jsem získala Samsung Galaxy Ace. Spokojenost.

Září? Přišla škola. Nečekaně. Stala jsem se tzv. „mazákem“, tj. studentem posledního ročníku na spojích. Od téhle chvíle jsem si začala uvědomovat, že se blíží konec studentských let, flákání, docházení (někdy spíše nedocházení) do školy. A jasnější obrysy získal i maturitní ples, jehož datum bylo stanoveno na pátek 13. ledna 2012.

Od listopadu jsem oficiálně ve vztahu. Plánování maturitního plesu značně pokročilo. Konečně jsem si vybrala předměty, z nichž budu v dubnu a květnu skládat maturitní zkoušku.

V prosinci jsou základy maturáku naplánovány. Teď už jen čekáme na osudový leden, který bude znamenat konec rozmařilostí a začátek povinností. A pár dní před Štědrým dnem tragicky končí život mého dlouholetého psího kamaráda – Žakýnka. Zůstane v našich srdcích a vzpomínkách.

Další veselý i smutný, ale i tak nezapomenutelný rok je pryč…

A pak přichází leden. Maturitní ples se nesmírně povedl, nejradši bych ho zopakovala. Klidně i víckrát. Ve škole začínám dohánět resty, abych se mohla co nejdříve soustředit na maturitu. Psychicky se připravuji na hledání práce… Vždy jsem žila v tom, že jsem trochu nezdravě ambiciózní – což se zatím nepotvrzuje, naopak musím všem vysvětlovat, proč se nechystám na vysokou školu. Faktem je, že mi bylo rodiči nedobrovolně předurčeno se postavit na nohy dříve, než to bývá obvyklé. Za zlé jim to nemám, ale zkomplikovalo mi to snahy vyplnit si pár mých „snů“ – kupříkladu si studiem vydobýt (minimálně) titul Bc. :)

A jen tak mimochodem, 11. 1. jsem měla narozeniny. Devatenácté.

Co mě čeká v roce 2012?
Je toho dost. Tento rok, který je zatím ještě na počátku, bych nazvala „přelomovým“. Tak stručně.

Musím udělat maturitu. Musím!
Budu si hledat pracovní uplatnění. V jakém směru ještě nemám tušení.
Začnu být konečně rentabilní. Uživím se a doufejme, že se budu mít relativně dobře.

Úžasné a děsivé zároveň.

A abych nezapomněla… Přeji krásný rok 2012 a ať se Vám plní všechny sny a přání…

Jak přesunout blog z Posterous na Blogger?

2011-10-12T16:14:00.000+02:00

Teprve včera jsem přesunula tento blog z původního blogovacího systému Posterous na Blogger. Důvodů bylo mnoho, především ale nedávné změny struktury administrace Posterous na službu Posterous Spaces, která by měla lepším způsobem spravovat uživatelovi blogy v síti, jeho přátele a jejich příspěvky; bohužel mi však tato změna spíše přidělala vrásky na čele.

A protože Blogger je nyní v nové verzi, administrace se dočkala kompletního redesignu (už jen vychytat nějaké ty mušky), rozhodla jsem se přemístit sem. Prvním krokem bylo najít, jak tento přesun vůbec uskutečnit. Nástroj k portaci z Posterous na Blogger neexistuje, proto jsem našla jiný způsob s mezikrokem.

Jak portovat blog na Blogger?

Posterous neumožňuje export blogu, což značně znesnadňuje situaci. Proto je třeba najít nástroj, který zvládá import z Posterous a jehož výstupem je xml soubor.

Založíme si účet v síti Wordpress.com, jehož administrace obsahuje funkcionalitu psanou výše.
Vytvoříme zde blog a v nastavení najdeme import z konkurenčních blogovacích systémů, zvolíme Posterous, vyplníme nutné údaje (adresa blogu na Posterous, náš nickname a heslo k účtu), zahájíme import.
Příspěvky se přesunou do Wordpress blogu, my tento blog tedy můžeme z nastavení exportovat do xml souboru.
Struktura získaného xml ale neodpovídá struktuře souboru pro import do Bloggeru, proto soubor překonvertujeme pomocí utility Wordpress2Blogger.
Xml, který stáhneme z Wordpress2Blogger, už můžeme použít k importu příspěvků, médií, štítků a komentářů v administraci Bloggeru.

A to je vše. Přesunuli jsme příspěvky z Posterous na Blogger. Skvělé je, že jsme neztratili žádné údaje – zachovány byly články, formátování, komentáře, štítky a data publikace.

Okoukávám nový Blogger

2011-10-11T02:05:00.000+02:00

Blog na blogovací platformě od Google, Bloggeru, jsem nikdy nerozběhla. Vždy jsem nějaký jen vytvořila, ale nikdy mě prostředí editoru a celková koncepce této služby nezaujala natolik, abych ji k blogování používala. Ale napadlo mě, že bych se mohla po těch letech a měsících zase kouknout, jak daleko Google popošel.

--- update 12. 10. 0:37 ---
Jelikož mě nové rozhraní administrace zaujalo a shledala jsem jej oproti překombinovanému Posterous Spaces mnohem praktičtějším, přeportovala jsem články z Posterous na Blogger (někdy bych mohla napsat, jak jsem to udělala, protože neexistuje přímý portovací nástroj). Doufám, že vás další změna neotrávila a budete mé občasné zápisky ze života i nadále číst.

RSS feed naleznete v pravém menu; chcete-li, strčte si mě do Google Readeru, klidně i iGoogle nebo kamkoli jinam dle svého gusta.

Díky!
Najja

7 Android aplikací pro úpravu a sdílení fotek

2011-08-18T10:14:00.000+02:00

Sledujete-li můj Twitter, možná víte, že mě již nějakou dobu tíží jedna skutečnost: neexistuje Instagram pro Android. Asi nemá cenu vysvětlovat co je Instagram a proč by jej mnoho uživatelů Androidu uvítalo i na svých smartphonech… Majitelé iPhonů ví své a jen se nám mohou za zády smát. :)

Vzhledem k výše zmíněné skutečnosti jsem vyzkoušela mnoho alternativních aplikací, které by se daly označit jako Instagram-like (proč? Instagram už nějakou dobu udává směr tomuto odvětví mobilních služeb), a že jich není pro Android málo. Jenže, jak to tak bývá, každá z nich má zatím své mouchy – je tomu tak nejspíš proto, že se každý developer snaží napodobit Instagram, ale zároveň implementovat i vlastní přidanou hodnotu. Každopádně jsem se rozhodla se těmito aplikacemi trochu probrat, vyzkoušet je a své poznatky a názory zaznamenat i pro budoucí generace.

Picplz

Tak trochu Twitter mezi photosharing službami – a s Twitterem je, dle mého skromného soudu, svázán mnohem více než ostatní aplikace tohoto typu. Své přátele zde „followujete“, hezky je řešen photostream přátel, přidáváte zde komentáře, které lze zasílat i na Twitter. Jedinou vadou na kráse je aplikace – ta totiž vypadá web-based, je tedy spíše mobilní verzí picplz.com. A z toho vyplývá, že načítání je ukrutně pomalé, navíc pokud zvažujete používání filtrů, které picplz nabízí, na minimálně polovinu zapomeňte, jsou skoro nepoužitelné. Picplz na Android Marketu.

Lightbox

Lightbox jsem zkoušela jen chvíli. Možná by stálo za to mu dát ve svém Galaxy Ace více prostoru, ale zatím si aplikaci této služby pamatuji pod hesly: pomalá synchronizace, vysoká úroveň komprese, nehezké filtry a až přespříliš jednoduchý web. Lightbox na Android Marketu.

Camera360

Tato aplikace není photosharing službou, jedná se o obyčejnou fotoaplikaci, která může ve vašem telefonu nahradit stock app pro fotoaparát, ale nechybí zde klasická Androidí nabídka pro sdílení fotek na ostatní služby pomocí nainstalovaných aplikací. Její výhodou je rychlost, slušné množství efektů („retro“, „japan-style“ a jiných barevných filtrů, kterými můžete fotku „osvěžit“). Bohužel verze, kterou jsem používala, měla někdy problémy s orientací telefonu i konečných fotek a neumí zrovna moc dobře ostřit. Camera360 Free na Android Marketu (placená verze – Camera360 Ultimate).

Snaptastic

Podobně jako Camera360, ani tato aplikace neslouží k uploadu fotek na vlastní webovou službu, nýbrž jen k jejich editaci. Nabízí i manuální úpravu parametrů fotky (jako barevnost, kontrast, saturace a mnoho dalšího), vložení rámečku a má i několik přednastavených filtrů – jedná se o povedený editor. Do fotografií přidává vodotisk s logem aplikace, čemuž je možné předcházet zakoupením plné verze, což jsem po dobrých zkušenostech učinila i já (cena je 71 korun) a nyní tuto aplikaci používám. Snaptastic Lite na Android Marketu (placená verze – Snaptastic Pro).

Kontain

Na tuto nadějně vyhlížející službu upozornil na Google+ a Twitteru Jiří Drahorád (@OpenWedesign), za což mu děkuji. Na první pohled mě zaujala. Její předností je mobilní aplikace, nevýhodou je však špatná interpretace české diakritiky. Aplikaci jsem však z telefonu neodinstalovala. Pakliže budou vývojáři pracovat na jejím vývoji, jednou vyroste do krásy. Kontain na Android Marketu.

Molome

Tuto aplikaci jsem objevila v mezidobí, kdy jsem neměla po ruce Android telefon, ale přešla jsem ji se slovy „až budu mít Android, tak ji znovuobjevím a vyzkouším“. Zapomněla jsem na své předsevzetí, ale Jiří Drahorád ji na Google+ opět zmínil, já se činila, nainstalovala a vyzkoušela. Webové rozhraní je příjemné, ale zatím postrádá timeline přátel (vývojáři mě však ubezpečili, že se chystá nové webové rozhraní, kde timeline nebude chybět). Aplikace je povedená, se všemi featurami i ucházejícími filtry. Příjemným zpestřením je možnost získávat badges (ano, znáte z geolokačního Foursquare a televizního Miso) za upload fotek. Pokud by se na této síti začala vytvářet stabilní komunita, pak by mohla být velmi zajímavou alternativou k picplz i Instagramu. Molome na Android Marketu.

Magic Hour

Magic Hour app mě dostala množstvím filtrů, které jsou snad nejvíce totožné s Instagramem. Navíc vývojáři umožňují vytvářet pomocí pokročilého editoru vlastní filtry, a ty následně udat na Magic Hour Filters marketu, odkud můžete filtry i stahovat. Nevýhodou je vizuálně horší kvalita výsledných snímků (jsou rozpité) a kvůli kontraproduktivně propracovanému designu na mě aplikace působí trochu líně. Fotky můžete sdílet rovnou v aplikaci na Twitter, Facebook a další sítě, nebo je otevřít v jiné aplikaci a sdílet kdekoli jinde. Magic Hour Free na Android Marketu (placená verze – Magic Hour).

Z dalších aplikací bych jen výčtem zmínila Retro Camera (Retro Camera Plus) – graficky povedený „emulátor“ několika polaroidů, Vignette Demo (placený Vignette) – šikovný editor fotografií s ne příliš valným UI, Snapbucket – masivní aplikace od provozovatelů Photobucket sharing service. Je jich však mnohem více…

Nakonec bych snad jen napsala, jakou kombinaci aplikací v současné době využívám já: fotografie upravuji ve Snaptastic Pro a uploaduji stále ještě na picplz, kde mám ve following přátele, jejichž fotky ráda pravidelně sleduji v timeline. :)

Pakliže znáte další aplikace podobného ražení, neostýchejte se a v komentáři mi napište tip. Třeba jste objevili poklad, který hledám. :)

Pár písmen o Google+…

2011-07-12T11:17:00.000+02:00

Víte, jak na tom jsem. Když se na internetu objeví něco nového, ráda to okomentuji. Už nic mě však delší dobu nezaujalo natolik, abych se přemohla a napsala text delší než 140 znaků. Spuštění nové sociální sítě Google+, kterou má na triku, jak z názvu samozřejmě vůbec nemůžete vytušit, gigant Google, mě k tomu však přemluvilo.

Prvně: mám Google jako společnost ráda. Vyvíjí služby, experimentuje a snaží se vyvinout nové inovativní technologie a nasměrovat samoběh věcí trochu jiným směrem. Googlu se tak snaží posunovat hranice nejen v oblasti softwaru, hardwaru, ale stále nezapomíná i na svou domovskou půdu – internet.

Google+… Twibook?

Mnoho lidí, mnoho názorů. Každý si myslí o experimentech Googlu na poli Web 2.0 a sociálních sítí něco jiného. Mezitím, co jeden geek tvrdí, že je to trapné a zbytečné, že Google zaspal dobu, támhle nerd Google povzbuzuje a usilovně fandí. Já mám na jednu stranu smíšené pocity, na druhou stranu jasně vidím, že je Google konečně TEĎ blízko svému vysněnému cíli vytvořit něco jako social site.

Kdysi to byl Orkut, který propadl na celé čáře. Dalším pokusem byl Buzz, jenž našel využití jen jako další plac, kam přeposílat tweety (a krom toho akorát strašil v GMailu). Dále tu máme Wave, který sice možná ani neměl ambice fungovat jako masová sociální síť, každopádně ho překombinovaný styl a těžce uchopitelná koncepce zabila.

Google+ je ale plně funkční a jednoduše pojatá sociální síť. A Podobá se Facebooku a Twitteru. Jak by tomu však vůbec mohlo být jinak, když právě zmíněné sociální sítě vytvořily definici tohoto pojmu… Twitter a Facebook jsou dnes synonymem pro termín „sociální síť“. Kdyby se jim Google+ nepodobal, tak by náš mozek logicky vylučoval tvrzení, že se jedná o sociální síť. Kapišto?

Je Google+ konkurence Facebooku?

Dobře, máme zde další stránku, co umí vlastně to samé co Facebook. Ať už mají funkce jakékoli názvy, v obecné rovině se příliš neliší. Tak tedy odejít z Facebooku a jít na Google+?

Pravdou je, že Google+ prozatím není důvodem, proč rušit Facebook. Tedy alespoň pro mě ne. Nevylučuji to do budoucna, ale pokud bych v tuto chvíli chtěla odejít z Facebooku, Plusko nebude tím impulsem. I kdyby byl Google+ do mrtě okopírovaný Facebook, na sociální síti jsme kvůli lidem, s nimiž zde komunikujeme a sociálně se sesíťováváme. :-)

Mezitím, co Google+ se Facebooku podobá po funkční stránce, komunita se na obouch sítích téměř neprolíná. Proto je zatím efektivnější používat obě sítě paralelně.

U Twitteru je situace trochu jiná, jeho pojetí se od Google+ odlišuje, co obě sítě spojuje je zatím právě uživatelská základna – především lidé z IT oboru a marketingu. A ve zkratce navíc prozatím platí, že 99 % registrovaných na Google+ našlo svou pozvánku skrze přátelé na Twitteru.

Proto je dle mého soudu Google+ překvapivě větší konkurence pro Twitter, kterého se zatím příliš lidí vzdát však nechce… A i před počáteční velký nárůst uživatel na Plusku, jeho budoucnost ještě není vůbec jistá.

Má taktika je jednoduchá: nebudu se sociálně vyhraňovat. A většina lidí, co znám, je na tom podobně: na Facebooku komunikují s blízkými přáteli a rodinným příslušníky, domlouvají chlastačky a lajkují fotky svých kámošů. Twitter je jejich zpravodajskou základnou z oboru jejich činnosti, zpravodajstvím z kulturních akcí, o počasí a všem ostatním, co příliš nesouvisí s jejich reálným životem, posílají sem check-iny z Foursquare, aby se pochlubili, že jsou na pivu po práci. A kromě toho všeho se občas přihlásí na Google+, aby se podívali, kdo si je kde zase zakroužkoval a zda náhodou to není někdo z real světa, a když vidí, že ne, hodí jej do mega kruhu Twitter.

A všichni pořád čekáme, jestli tedy Google+ přiláká i naše známé a kamarády, a tak se z něj stane třetí Líbímseti.cz, nebo zde zůstane Twitter komunita, kterou brzy přestane jedna z těchto sítí bavit. Jste napjatí?

Nechme se překvapit…

O hokeji, politice, českém vlastenectví a tak vůbec…

2011-05-14T17:02:00.000+02:00

Jen pro začátek: nejsem skalní hokejový fanoušek, protože si z nepřeberného množství týmů NHL ani na české lokální hokejové scéně neumím „zvolit“ to jedno „své“ mužstvo, kterému bych fandila. To totiž musí být srdeční záležitost, a ne jen tak si namátkou vybrat a fandit. A protože v naší rodině sport není nijak historicky zakořeněn, nikdy nefandím konkrétnímu týmu. Kromě týmu České republiky, například české hokejové reprezentaci na velkých světových šampionátech. Tam je to spojení znát, jsem přeci Čech.

Proto se pak nikdo nemůže divit, že si při mistrovství nebo olympiádě ráda hlasitě zafandím. Českou hokejovou reprezentaci vnímám jako skupinu lidí, kteří si šli za svým snem, dosáhli vrcholu v oboru, jenž je baví, a ještě k tomu se nestydí reprezentovat české barvy ve světě. Neztratili své české kořeny, obléknou se do červených/bílých dresů, vjedou na led a chtějí dokázat, že jsou jako Češi (ehm, Kladeňáci :)) také v něčem dobří. A to se mi jednoduše líbí. Možná nainvní představa, samozřejmě jde i o body a dolary, ale nic to nemění na faktu, že je díky hokejistům (a samozřejmě i jiným reprezentační týmům v jiných sportech) o Česku slyšet.

Chvilkové vlastenectví?

Ano, je to tak. Celý rok kritizujeme veškeré domácí dění, ale když se našemu národu něco podaří, najednou vylezeme z davu s českými vlajkami a hlásíme se ke své národnosti. Věřím, že alespoň okrajově sledujeme dění v naší republice a vytváříme si vlastní názory. Rozlišujeme a hledáme širší kontext. A jsme prostě jen hrdí na to, na co hrdí býti můžeme.

Dobrá, možná naše ekonomická situace není zrovna ideální, nemáme nulovou nezaměstnanost, naše politická scéna je prorostlá korupcí, neustále se dočítáme o kauzách „těch nahoře“ a naše školství po kvalitatvní stránce raketově neroste. Na druhou stranu – která země může být hrdá na své politiky? Kde na světě zdravotnictví geniálně funguje, politici mají nad hlavami svatozáře a peníze se zde najdou na vše? Jmenujte mi jeden příklad.

Já jsem si vědoma naší situace a snažím se vnímat realitu. Ale realitou také je, že jsme dobří v hokeji (a nejen v něm). Proč si to nepřiznat? Jakým právem kritizujeme tvrdou práci našich sportovců, kteří často dělají naší zemi dobré jméno ve světě, kvůli tomu, že si nějaký náš politik ulil státní peníze a nám se to samozřejmě nelíbí, a hned jsou Češi idioti a národ kriminálníků, i když to vůbec není pravda. Nevím, jak ostatní, ale já odmítám tvrzení, že bych byla vlastenka jen při hokeji. Těším se z každého zdaru, bohužel jich je ve sportu víc než v politice, na druhou stranu ale

Neházejte lidi do jednoho pytle. :) Je dobré si tu a tam zafandit, oslavit hokejová vítězství, připomenout si v jaké zemi žijeme. Takovou příležitost bychom asi neměli, kdybychom řešili politiku a zatracovali hokej kvůli tomu, že jsme se ve zprávách dočetli, co zase naši pohlaváři zkazili. A ono přitom nic není černobílé – i politická branže by nám možná nabídla důvody, proč být hrdí na to, že jsme Češi. Jen se o nich nepíše a nedokážu si u nás představit, jak bychom je oslavovali.

Závěrem…

Chci jen poděkovat našim sportovcům, nyní speciálně českým hokejistům, že nás letos na MS 2011 skvěle reprezentovali. Podali skvělý výkon, a ačkoli neobhájí zlato, ukázali, že jsme jednou z hokejových velmocí! DÍKY!

Díky také všem spolufanouškům, kteří se mnou na Twitteru i v reálném světě fandili. Díky i těm, jež hokej nezajímá, ale nechali nás fandit a ignorovali naše zmatené pípání (chm, spíše řvaní) nejen na Twitteru.

A nedík těm, kteří – jak jsem napsala na Twitteru – chtějí „nadávat někomu, kdo ocení, když naši malou zemi někdo dobře reprezentuje v zahraničí“. Ale dále odsuzovat pro rozdílný názor na hokej vás už nebudu. Konec.

Čím mě zaujal Android?

2011-05-07T14:55:00.000+02:00

HTC Hero s Androidem jsem zakoupila přesně 10. 8. 2010. Od této doby, zhruba 9. měsíc, obdivuji operační systém Android. Hero bohužel není žádný rychlík, při používání člověk musí přetrpět spoustu kompromisů, přes jisté komplikace však vycítíte, když začtene k něčemu cítit sympatie. A tak to mám já s Androidem.

Slabší hardware HTC Hero způsobuje, že stroj není tak rychlý, jak by si člověk přál. Aplikace se načítají delší dobu, načekáte se i u přechodu do landscape módu apod. Přesto všechno je Android přesně ten systém, jemuž dokážete odpustit občasný pád aplikace a pomalejší chod, protože oceňujete to důležité – že vás zatím nikdy nezklamal, když jste telefon potřebovali. Navíc Android vůbec není ošklivý systém.

Znám pár lidí, kteří používají „hloupé“ telefony, nebo stále fungují na platformě Windows Mobile 6.5 a nižší. Téměř každý mi řekl, že by rád časem vyměnil svůj aktuální stroj právě za jeden z Android telefonů. A protože zeleňáček si lobbing určitě zaslouží, musím zmínit některé okolnosti, které se mi na Androidu líbí. Celkově oceňuji přístup Googlu, jakým způsobem je systém naprogramován, jak se o něj Google stará, updatuje ho, zohledňuje názory uživatelů. A 3 konkrétní body:

Aplikace, Android Market

Dnes už je Android Market takový App Store pro Android. Kvalitní market, velmi dobré aplikace a za skvělé ceny. I čeští vývojáři objevili Android platformu, a ač bývá vždy první mobilní aplikace firmy/portálu/služby pro iPhone, hned za ním následuje Android. Upřímně – za to musíme poděkovat iPhonům, které trend mobilních aplikací odstartovaly. S Android aplikacemi dnes můžete přes telefon obsluhovat jakoukoli internetovou službu či sociální síť. Nahrávat fotky, poslouchat rádia, komunikovat, hrát „geolokační hry“, blogovat, mailovat, vařit, hledat práci, nakupovat…

Launchery

Vyzkoušela jsem LauncherPro, ADW.Launcher, nyní běžím opět na Sense. Launcherů jsem se nezbavila navždy, vlastní lenost mě zatím nedonutila se vrátit k LauncherPro, který jsem si poměrně oblíbila, ale brzy to napravím. Sense je sám o sobě kvalitní prostředí, rychlost standardní, graficky na vysoké úrovni. Tu a tam může spadnout, ale nestává se to často; btw občas prostředí restartovat není vůbec na škodu. Výhodu nyní vidím spíše v tom, že si mohu zvolit jiný launcher, případně si sama vytvořit vlastní (teoreticky; bylo by to asi zbytečné a nehodlám se do toho pouštět). Kromě toho – ať si vyberete jakýkoliv launcher, grafické prostředí mají všechny kvalitní a skinovatelné, rychlost je u většiny dobrá (díky odproštění těchto uživatelských prostředí od zbytečných funkcionalit) atp.

Propojení s Googlem

A třetím bodem, perličkou na závěr, je propojení s Googlem. Googlovský operační systém se může pyšnit především tím, že je pro Google plně navržen. Pokud máte Google rádi jako já a používáte jeho služby (především GMail, Translator, Search, Maps a další), buďte si jistí, že si s pomocí oficiálních (skvěle navržených) Google aplikací tyto služby vychutnáte vždy a všude, v jejich plném rozsahu a navíc s řadou vychytávek. Google vymýšlí šikovné featury, některé možná zatím prakticky neposlouží, ale mají velký potenciál do budoucna, další jsou plně funkční a využitelné již dnes!

Osahejte si někde Android a určitě vás přesvědčí. Mě také přesvědčil. Až si budu vybírat telefon příště, s největší pravděpdobností si vyberu stroj právě s Androidem. I like that!

Proč nesnáším Ordinaci v růžové zahradě?

2011-03-09T00:35:00.000+01:00

Co se týče televizního a filmového vkusu, ten můj je trochu specifický. Možná to je důvodem, proč se sociálně stáduji raději na internetu než v reálném životě. Z celého svého srdce, které – já osobně věřím – miluje kvalitní televizní a filmovou tvorbu, nenávidím jeden z posledních kinematografických hitů. Klenotem, o němž chci nyní hodit řeč, je seriál Ordinace v růžové zahradě.

Pro začátek – netvrdím, že je můj seriálový vkus nějak nadčasový, ale když se rozhoduji, jakému seriálu budu věnovat svůj drahocenný čas, vždy je pro mě důležitá nejen tématická blízkost, ale i hodnocení daného seriálu dalšími seriálovými fajnšmekry a mými internetovými přáteli (k čemuž mimochodem perfektně slouží ČSFD, ale i v minulém článku zpropagovaný Followmy.tv či Miso). I já jsem v sedmi–osmi letech hltala Esmeraldu a s očekáváním jsem tajila dech, když slepá Esmeralda v podání Leticie Calderón prožívala divokou a vášnivou lásku, kterou ne a ne naplnit. Stejně tak jsem vydržela hodiny a dny u další mydlinkové lovestory Divoký anděl, která proslavila Natalii Oreiro a jejího filmového partnera, který mi vždy vykouzlil úsměv na tváři, nejen díky jeho znějícímu jménu – Facundo Arana. :)

Nám, mladým dívkám, bylo tehdy jedno, že je děj těchto kinematografických skvostů absolutně prázdný. Bylo to o lásce! A o to přece šlo. Když se dnes zpětně dívám, u jakých kravin jsem trávila svá volná odpoledne, ťukám si na čelo. A ač je možná troufalé to napsat, všechny dřívější telenovely se mi zdály duchaplnější než Ordinace v růžové zahradě. Nechci nikoho kritizovat za to, co sleduje, to je každého osobní věc, však se podívejte, jaké telenovely bavily mě před několika lety.

Všichni se všema aneb pavouk vztahů v Ordinaci.

Je až neuvěřitelé, že ne zas tak špatní čeští herci (především ti starší, se zkušenostmi), kteří jsou všude jinde poměrně kvalitní, zrovna v Ordinaci neuvěřitelně přehrávají. Jejich charaktery jsou absolutně k neuvěření. Stejně tak dějové linie, z nichž každá obsahuje značnou část nerealistických zvratů a možná i filmových zázraků. Dialogy snad nemohou být nazývány dialogy, protože jsou královsky umělé.

Musela jsem to vyventilovat. Hrdost, že jsem z tohoto seriálu viděla maximálně 20 minut, dosáhla svého vrcholu.

Pro všechny, kteří sledují Ordinaci: Omlouvám se vám. Sledování tohoto počinu je vaším právem. Myslete si třeba, že jsem mentálně zaostalá, a proto nedokážu ocenit filmové kvality růžové zahrady. A chápu, že někteří Ordinaci sledují, protože je snad i shůdnější než většina hollywoodských snímků, které k nám putují z továrny na sny.

Na druhou stranu, aby bylo jasno, koukala jsem se na Dokonalý svět, kdysi jsem hltala první řadu VKVček a mívala jsem přehled o dění v seriálové Ulici. Hihi. Kážu vodu a piji víno. :)

Co je Miso? MyEpisodes? Followmy.tv? Filmové „sociální“ sítě…

2011-02-15T10:32:00.000+01:00

Jak již to tak bývá, pokud se pohybujete na Twitteru, možná jste jeden z těchto názvů již zahlédli. Jedná se o názvy tří „sociálních“ sítí, které však nejsou těmi dnes všedními sítěmi, které známe. Jedná se o úzce specializované filmové komunitní servery. Každý z nich je trochu jiný, proto je velmi pravděpobné, že jste-li filmovým a seriálovým fanouškem, některá z nich se vám zalíbí. V čem tedy spočívá kouzlo sítí Miso, MyEpisodes a Followmy.tv?

Miso – gomiso.com

Tato síť je ze tří výše jmenovaných nejobecnější a od zbylých dvou se poměrně liší. Miso má nejen odlišné zaměření obsahu, ale především diametrálně odlišný koncept. Miso je filmová obdoba Foursquare. Checkujete se v okamžik, kdy sledujete nějaký film nebo seriál. Za tyto checkiny získáváte badges (odznáčky). Za komentování cizích nebo vlastních checkinů se vám pak přičítají body.

Já osobně jsem byla z této sítě zpočátku nadšená. Ale když sledujete televizi bez přestání, checkování vás přestane brzy bavit. Tudíž onen real-time prvek mi zde později začal trochu překážet. Ač se v Misu můžete checkovat i do minulosti, síť pak trochu postrádá smysl.

MyEpisodes – myepisodes.com

MyEpisodes je o trochu něčem jiném. Slouží jako seriálová kronika. V bohatém seznamu seriálů najdete váš požadovaný, vyhledáte požadovanou sérii, epizodu a označíte ji buď jako zhlédnutou, nebo získanou (ve filmotéce). Tím získáváte hezký přehled o seriálech, které vlastníte či právě sledujete. A jak z principu vyplývá, MyEpisodes je určeno čistě jen pro seriály, filmy zde nenajdete.

MyEpisodes splňovalo mé představy více než Miso. Narozdíl od Miso, který má spíše zábavní charakter, MyEpisodes je praktickým pomocníkem pro vašeho zmlsaného seriálového ducha. Na druhou stranu je MyEpisodes nesocální sítí, protože se zde nevytváří komunita. Není možné vybudovat okruh přátel, se kterými byste sdíleli sledované epizody. Od toho je tu však jiná síť…

Followmy.tv – followmy.tv

Zatímco Miso sázelo na touhu sdílet obsah s přáteli a MyEpisodes naopak zapomínalo na Web 2.0 funkce, Followmy.tv je přesně tím, co jsem hledala. Dvě předchozí sítě kombinuje. Opět si zde zaznamenáváte zhlédnuté seriálové epizody, ale můžete se zde přátelit s dalšími uživateli, a tak společně objevovat nové a nepoznané. Je to praktické a navíc i mnohem zábavnější.

Něco blízkého belgickému projektu Followmy.tv jsem delší dobu hledala. A dnes jsem díky Twitteru tuto síť objevila. Doufám, že se nebude jednat o další start-up, jenž bude zpočátku jakžtakž fungovat a pak odezní do ztracena, protože dozajista má potenciál.

Jste na Followmy.tv zaregistrovaní? Pokud ano, budu moc ráda, když se staneme přáteli (můj nick Najja). Nebo snad znáte jiné podobné projekty? ;)

Co je to TwiDAQ? Burza Twitter profilů…

2011-02-12T17:56:00.000+01:00

Pokud jste zaregistrovaní na Twitteru, ale možná i když nejste součástí této sítě, je velká pravděpodobnost, že jste se tam v posledních dnech dočetli o „sociálně-ekonomické“ hře TwiDAQ. A někteří z nás, tedy i já, ji začali i hrát. Abych v rychlosti vysvětlila princip těm nezasvěceným: na TwiDAQu kupujete a prodáváte virtuální akcie Twitter profilů. Obchodujete s nimi podobně jako na klasické burze – hledáte profily s nízkou cenou jedné akcie, ale s perspektivou růstu, abyste mohli svůj podíl následně prodat, jakmile se cena akcie dostane na své předpokládané maximum. Vyděláváte tak virtuální dolary, které opět investujete.

Já jsem se do této hry zapojila. Nemohla bych říci, že zatím vykazuji nějaké bombastické výsledky, měla jsem za onen týden, co hru hraji, i první krizové období, kdy jsem během pár hodina přišla o bezmála sto dolarů. Každopádně už se hodnota mého portfolia blíží k tisícovce dolarů (pokud se něco dramatického nestane, tipuji tak dva dny, momentálně mám v portfoliu 660 dolarů).

Jak ovlivňuje kvalita účtu jeho cenu?

Technicky vůbec. Ale psychologicky hodně. Pro začátek si uvědomme, že je cena za jednu akcii určena dvěma faktory:

Zájem o daný profil: tedy kolik lidí akcie kupuje/prodává. Čím více lidí nakupuje akcie určitého profilu, tím vyšší je jeho hodnota a naopak.

Aktivita uživatele: tweety, retweety, mentions, followers… Pokud je účet aktivní a jeho majitel často tweetuje, má mnoho followerů, kteří jej retweetují, @označují, pak se cena akcie zvyšuje a naopak.

Aby profil doznal nějaké kladné změny (tedy růstu akcií nahoru), musí o něj být zájem. Zájem o takový účet je jen v případě, že je investice perspektivní. Například @TheAcademy (The Academy of Motion Picture Arts & Sciences, která uděluje Oscary) začínala samozřejmě na nule, ale nyní rekordně roste. Je dost pravděpodobné, že za to můžou mj. zveřejněné nominace na filmové ceny…? Kdo na počátku nakoupil, nyní se raduje (jako já).

Ale například taková @CocaCola, která by se zdála jako perspektivní investice (celosvětově oblíbená značka, hodně followerů), se v TwiDAQu docela plácá. A teď se podívejte na tweety společnosti Coca-Cola. Možná je právě to důvodem, proč o něj není takový zájem.

V žebříčku Heavy Trading se objevují soukromé i komerční účty a pořadí se mění téměř neustále. Aspektů, které ovlivňují cenu akcií, je málo, ale jsou proměnlivé – jejich základem jsou totiž lidé. Radou k dobrému obchodování může být: sledovat trendy a nebát se riskovat.

Kupuji účty, které tu a tam spadnou a zase vzrostou, protože periodický vývoj se docela dobře předpovídá. :)

Nekupuji nic drahého, ale ani nic levného. Zlatá střední cesta.

Hledám jen profily, které znám. A když už nakoupím někoho neznámého, tak v okamžik, když už cena akcie mírně stoupá.

Ceny hlídám, jakmile začně nějaký profil klesat, prodávám.

Ve TwiDAQu je totiž hodně důležité se nesvést s ostatními, což je i má rada do života, kterou bych tento text o pár zbytečných odstavcích uzavřela. :) Nakonec ještě jedno upozornění: ty dolary nejsou reálné! :)

A co vy? Obchodujete na TwiDAQu? Nebo už jste přestali? Máte tipy na dobrou investici? Nebo si myslíte, že je to kravina? :)

Pokud obchodujete, zajděte občas na twidaq@conf.netlab.cz.

Nenechte si ujít historicky první Jihočeský Twitter sraz! #jcsraz

2010-12-20T11:48:00.000+01:00

@parohac4 se na Twitteru pustil do velmi troufalého plánu – uspořádat historicky první sraz pro twitteristy a bloggery z jižní části naší krásné republiky. Zatím se nápad nedočkal takové odezvy, jakou mívá například plzeňský #srazplzen nebo ostravský #ovasraz. Kdo ví proč je tomu tak – možná je na Twitteru méně Jihočechů, možná se o srazu zatím neví. V každém případě by bylo moc fajn, kdybychom se my z krajin „tam dole“ nezahanbili a spojili své síly. Vždyť oni si z nás dělají srandu! :)

Jižní Čechy plánují #jcsraz, potlesk za to. Třeba se časem naučí i dělat pivo:-P. (@MrEldron)

Takže šup, pokud jste z jihu a chcete posedět v příjemné atmosféře nějaké (nejspíše budějické) knajpy, nečekejte a rozhodně se vyjádřete na Srazy.info: http://srazy.info/jcsraz/851

Doufám, že se budu moci dostavit i já (což ale neslibuji). V každém případě věřím, že se sejde parta fajn lidí a bude o čem si povídat – ať už se mnou, nebo beze mě, každopádně s Twitterem v mobilu a dobrou náladou!

P.S.: Oficiálním tagem Jihočeského srazu je #jcsraz!

Můj HTC Hero: obrazem

2010-09-16T09:38:00.000+02:00

Nějaké ty zkušenosti z používání HTC Hero jsem již sepsala, ale ještě jsem nezveřejnila žádné fotografie telefonu, ač je pár lidí poptávalo. Řekněme si upřímně – ani vlastně nevím proč, můj konkrétní Hero se nikterak neliší od svých pokrevních-továrních sourozenců, jež můžeme najít vyobrazené třeba na Google Images. Inu, nevadí, co jsem slíbila, to chci také splnit, takže zde pár neostrých, rozmazaných, katastrofálně nasvětlených, ale také jediných zatím pořízených fotografií:

See the full gallery on Posterous

Časem se mi možná zachce vyfotit stroj znovu, lépe, ale myslím, že mezi námi není nikdo, kdo by HTC Hero neznal a netušil, jak vypadá. Ten můj vypadá prostě stejně jako všichni ostatní černí HTC Hero(es).

Uvědomujeme si ještě svou virtuální identitu?

2010-08-29T10:19:00.000+02:00

Já už ani ne. Nějak jsem se do ní natolik vžila, že je mou součástí.

Dnes už slyším, když na mě něko volá „Najjo“, ač se tak příliš často nestává. Při registraci zadávám automaticky nickname „Najja“, nad jiným ani nepřemýšlím. Pouze v případě, kdy je má přezdívka obsazená, pokračuji téměř strojově pokusy „xNajja“ či „Najjax“. Bohužel je na internetu Najjou nějaká čínská „geek girl“, která se cpe do všeho podobně jako já (Twitteristka, bloggerka a kdo ví co ještě).

A pro obě není místo. Tak se ze mě stává spíš „xNajja“. Takový je prostě život… Každý se musíme měnit a ani virtuální realita není výjimkou. I zde se musíme přizpůsobovat okolí.

Dnes už je pozdě zcela přecházet na jmennou identitu. Už jsem jednou „Najja“, tak jí také zůstanu. Nebo se o to alespoň pokusím.

HTC Hero: Něco málo pocitů po týdnu používání

2010-08-25T07:20:00.000+02:00

Jak již někteří možná víte z Twitteru, před dvěma týdny v úterý jsem si zakoupila HTC Hero. Jedná se o na svou cenu poměrně výkonný stroj, o němž mnoho z vás bezpochyby slyšelo celou řadu informací. Přesto mne oslovilo několik lidí s tím, zda bych mohla o tomto mém novém telefonu něco napsat.

Proč zrovna HTC Hero?

Již jsem vysvětlovala. Logické by bylo si v současné době pořídit HTC Desire, zřejmě současného krále chytrých telefonů s Androidem, jenž je typem novějším a technicky vybavenějším. Bohužel se mi zdá cena vysoká (vyšší než suma, kterou chci utratit za telefon; pokud přihlédnu k výbavě, pak je však cena nejspíše optimální).

Proč už ne Windows Mobile?

Protože jsem Windows Mobile měla, vím, co od toho OS čekat. Není to vyloženě špatný systém, jen značně pokulhává za současnými moderními OS, a proto mi již nevyhovoval.

Zdroj obrázku: Engdaget

První dotyk

Budu velmi stručná a upřímná. HTC Hero se mi líbí. Jakmile jsem jej poprvé držela v dlani, napadlo mě: „Nalomený iPhone!“. Zní to směšně, že? Co se týče Androidu, původně v Heru byla verze 1.5. Já jsem přeflashovala na VillainROM 12.0.0, se kterou jsem doteď spokojená. Za ten týden používání jsem se přesto setkala s několika problémy. Shrnu vše dohromady, nehledě na původce:

Víte z Twitteru: škoda, že nemáme ve Vožici 3G. Hero mám připojené k EDGE téměř neustále a kvůli omezení 2G jsem pro volající poměrně často nedostupná. Pak mi třeba po 10 minutách dojde SMS s přivítáním zpět v síti Vodafone a oznámením, že mě někdo sháněl.

Tu a tam spadne nějaká aplikace. Stalo se mi to za poslední týden asi 10×. Zatím tento defekt nezpůsobil žádné komplikace.

Asi 2× se mi stalo, že spadla i app pro fotoaparát.

Výkon baterie není rozhodně nijak ohromující, ale k běžnému používání jakž takž postačuje. Problém je, že já neumím telefon „běžně používat“.

Aplikace „Vignette“ pro super cool retro lomo a jinak vytuněné obrázky je nestabilní.

Pokud bych měla vypsat více komplikací, musela bych zavzpomínat. Zrovna mě nic nenapadá. Však ono se něco objeví… ;)

A abych nebyla jen kritická, vyzdvihnu i pár kladů. Vezmu to trochu letem světem:

GUI systému, dotyková klávesnice (překvapila mě), Android Market a výběr aplikací, displej, GMail, akcelerometr, Facebook, Twitter, Gowalla a Foursquare apps, rychlost GPS (rozhodně je fixování rychlejší než u HTC Kaiser) a mnoho dalšího…

Proč je dnešní digitální doba tak fascinující?

2010-08-15T23:28:00.000+02:00

Proč bychom si měli vážit něčeho, co je dnes samozřejmé, že? Nevím, zda je to mou pokorou ke všem lidem, které obdivuji (a mnoho z nich je, stejně jako já, dětmi digitálního věku), ale když se zamyslím, proč zrovná já mám tu možnost ochutnat život v obklopení novodobých technologií a neuvěřitelných strojů, cítím se sice příjemně, přesto si musím stále opakovat fakt, že ti, již nám tuto dobu vybudovali, byli oproti nám ochuzeni.

Dlouhá cesta do přítomnosti

Mějme na paměti jednu věc: my si dnes žijeme v symbióze s počítačem, telefonem, televizí, rádiem, internetem, automobily, jadernou energií, slunečním zářením jako jedním z hlavních obnovitelných zdrojů a všemi věcmi, které vymyslel někdo dávno před naším narozením s vědomím, že se stanou jednou z miliónů věcí, které lidstvo odsoudí k zániku, ale je zde i malá naděje, že lidé objeví jejich perspektivu a přínos. Součástí našeho života jsou tisíce a desetitisíce podobných lidských vynálezů, které jsou naprostou samozřejmostí, ale před dávnými věky (ale i pár lety) je někdo vymýšlel s absolutní nejistotou a vizí zároveň.

To, co dnes známe, někdo tvořil v době, kdy anglickými – dnes obdivuhodnými, kdysi však odpornými – ulicemi tekly splašky, lidé neznali mýdlo a nemocní mohli jen doufat, že je doktoři vyléčí bez jakýchkoli dnes známých léčiv. Vynálezci měli jen své ideje a chuť přinést lidstvu něco nového a lepšího, přitom možná nikdy nezažili svá díla v praxi. Mnohdy při jejich tvorbě trpěli, byli považováni za blázny a lidé se k nim tak i chovali. A dnes se o nich ve škole učíme, připomínáme si jejich velikost a přínos.

Minulost jako budoucí proroctví

A to samé se bude dít do skonání věků. Technologie se zmodernizují, některé větvě vývoje zakrní, jiné úžasné objevy se učiní a bude se v nich pokračovat. A podobně jako nyní my, tak i za 10, 20 či 50 let bude někdo sedět a psát o historii, přítomnosti a budoucnosti. Bude to pořád stejné. Pořád nám bude připadat neskutečné, že vývoj jde stále mílovými kroky kupředu. Den co den nám přijde, že se vývoj už už musí zastavit, že přeci není kam dále kráčet! Nebo snad ne?

Všednosti písařské

2010-08-09T21:00:00.000+02:00

Již několik lidí se na mě obrátilo s nápadem: dle jejich názoru bych měla napsat na blog také něco málo o své copywriterské praxi. Budu teď sama proti sobě, protože upřímně – o své praxi ani nemám co říci. Má "praxe" zatím není tak rozsáhlá, abych během jejího provozování narazila na něco šokujícího, prapodivného, o čem bych musela psát na blog. Ale o všednostech psaní vám říci mohu...

Není to jen o psaní

Může se zdát, že psaní (a nyní tomu neříkejme copywriting, mám na mysli všechny druhy psaní) je jednoduchá záležitost. Reakce každého, komu nastíním, co vlastně dělám, začíná slovy jako "No, ale tak to je supr, ne? Docela poho práce." a "Tak to máš vlastně prachy za nic, co?". Nutno upozornit, že takové dojmy jsou na kilometry vzdálené realitě. Kdo si nikdy nezkusil napsat text na e-shop se štaflemi bezprostředně po finálních úpravách textu o typech studentských bankovních kont pro finanční server, pochopí jen těžko. Kromě psaní je součástí copywritingu celá řada dalších činností. Nejprve je třeba od zadavatele vyzvědět požadavky, odtajnit jeho skryté představy a ideje. Dohodneme se na délce textů, jejich vyznění a stylu. Pokud je to možné, chci vidět web, na který píšu (design, wireframe), chci číst další texty na webu, chci seznam klíčových slov (nejen pro jejich vklínění do textu, ale používám je i jako hesla pro hledání dalších informací), musím pochopit danou tématiku (což se někdy daří, ale i já občas přes veškerou snahu faktické údaje spletu a musím si nechat poradit). Chci vědět o čem píšu, ale znáte internet – je svobodný. A vše co je svobodné je i nekontrolovatelné, a tak zde najdete mnoho mystifikací a žbleptů.

Když už se text dopíše

Když doťukám poslední slova v závěrečném odstavci, setřu kapičky potu stékající po mé tváři a namažu si puchýře na prstech, pak je správná doba pro uležení textu. Text mi doma leží minimálně 2 dny, během kterých ho několikrát zkontroluji. "Text zraje jako víno.", což je sicé klišé citát, ale je pravdivý jako zelená tráva. No a po několika dnech texty odešlu. Bezprostředně po tom si všimnu v textu několika chyb, které mohu opravit (jelikož od jisté doby posílám odkazy na sdílené složky v Google Docs; celý text se mnohem rychleji upravuje). Hned potom si oddechnu, že mám těžkou práci za sebou, ale vzápětí si uvědomím, že mám ještě těžší štaci před sebou. Nyní je totiž krok na klientovi, který se rozhodně nebojí text kritizovat, což je nejzákladnější věc, kterou pisálek potřebuje. Vyslechnu si nápady na vylepšení a upřesňující informace. Text se tak dodělává třeba další týden. Během této doby článek přepracovávám, proškrtávám a snažím se jej vylepšovat. Text se snažím vyladit, ale nikdy není dost dokonalý. Proto musím najít stav, ve kterém se mi zdá nejméně nedokonalý. Hard work, guys.

Co jsou to geek girls? A existují? Můj osobní názor a snad i logická argumentace

2010-08-08T19:16:00.000+02:00

Geek girls existují. Jde o ženy, které se zajímají o IT, a je velmi malá pravděpodobnost, že by do této skupiny nespadala vůbec žádná žena. I minimálně jedna by prokázala existenci geek girls.

Jenže, jak je můžeme spočítat, když ani nevíme, kdo je geek girl? Ta, co se furt hrabe v počítači? Grafička ovládající Photoshop a tablet? Administrátorka sítě? Copywriterka pracující ve Wordu/GDocs?

Podle některých jsem maximálně budoucí úřednice, celá řada jiných mne ale "geek girl" nazvala. Takže kdo ví...

Můj pohled: Geek girl nejsem. Ač si nemyslím, že jsem IT lama, v některých věcech si dokážu poradit, a když nevím odpověď, umím si ji vyhledat, mé znalosti však nejsou na takové úrovni, abych byla geek girl. Navíc i mé ambice a plány tímto směrem nepůjdou (?).

Kdo je teda geek girl? A proč by neměla existovat?

Kdo je geek? A existuje nějaký?

Proč jsem to napsala, když to nechci řešit? Inu, proč to neřešit, když je co řešit, že? Uznávám @jirikovoego. :)

Nová Foursquare app pro Windows Mobile: MySquare

2010-08-03T00:29:00.000+02:00

Musím říct, že ani netrvalo dlouho vydání veřené beta téhle nové app pro WM. Resp. počítám od doby, kdy jsem se o ní vůbec dozvěděla z Twitteru (samozřejmě) od xDavewolf.

Doposud jsem zkoušela WinMoFoursquare, o kterém — kromě mých trochu zkreslených informacích — nemohu říci moc špatného. Každopádně, MySquare je tady a musím říci, že se mi líbí. Vzhledem k tomu, že se jedná o první vydanou betu, tedy absolutně první verzi, kterou spatřil někdo jiný krom vývojářů, jsem na pár nedodělků spokojená.

Co mi vadí:

U některých přátel mi píše app místo jejich poslední pozice tuším "off the grid".

Ukazuje se textová reklama, což není nedodělek, ale škoda, že není (resp. nebude) app freeware. Naštěstí zde máme plno warez fór (ano, jsem taková svině! :)).

Občas app zamrzne (např. při objevení se sw klávesnice), občas nefunguje scrollování dotykem.

Ale to jsou maličkosti, které se doufám podaří do dalšího release vychytat.

Držím palce do dalšího vývoje a těším se!

See the full gallery on Posterous

(Snad nevadí, že jsou na screenshotech jména některých mých přátel, pokud by s tím někdo měl problémy, kontaktujte mě. Díky.)

No a teď je tu zas prostor pro všechny, kteří se mi budou smát, že mám WM 6.1. Jen pište, jak je vám z toho blivno. ;D

Pořád si hraju s Linuxem... A pořád jsem nenašla to, co hledám

2010-07-29T06:47:00.000+02:00

Někdo o prázdninách sedne na kolo, jiný čapne plavky, já instaluju linuxové distribuce. Nevím proč, ale rozhodla jsem se k tomu, tak co.

Už jsem zkusila...

Ubuntu 10.04

Hezký systém, byla jsem s ním spokojená. GNOME se mi celkově líbí, ale KDE není taky k zahození. Já si vlastně ještě neujasnila své preference.

V Ubuntu mi nefungoval interní mikrofon. Vzhledem k tomu, že externí nemám, je to trošinku problém. Jo, zkusila jsem všechno, co mě napadlo, včetně toho, co mě nenapadlo. Nic. A známé problémy s licencí, jež se promítly do komplikací s přehráváním mp3, se naštěstí daří vyřešit vždy.

Fedora 13 Rock it

Líbí se mi! Líbí! Až na problémy s flashem, které jsem pořešila, (a možná, možná! si dokonce pamatuju jak), a samozřejmě na problém s mikrofonem, byla jsem spokojená. Nebo si námitky jen nepamatuju, protože jsem ji měla jen pár hodin.

openSUSE 11.2

Nějak mi zůstalo na CDčku ještě z dob nedávno minulých. V SUSE mi mikrofon fungoval [šok!], ale když jsem si doplnila Yast o repozitáře, donastavila systém a vše vytuningovala k obrazu svému, po restartu nenaškočil. Jó, na tóhle mám asi fakt talent.

openSUSE 11.3

Když to nevyšlo s dot dvojkou, myslela jsem, že by dot trojka mohla šlapat. Když se něco nepodělalo při spuštění, pro jistotu se to podělalo ještě během instalace. Nějaký záhadný problém s balíčkem, jehož jméno si nepamatuju, ten byl prý změněn možná autorem, možná asi nějakým linux-terorirstou. Když jsem balík nepoužila, instalace spadla, když ano, hlásila mi problém se získáváním všech komponent.

Teď se rozhoduju, zda zkusím třeba Kubuntu 10.04 s KDEčkem, Gentoo (které se neinstaluje, ale komplikuje... tedy, pardon, kompiluje), nebo třeba takové ty newbie-distro jako Mint či Mandriva, které by mi možná sedly víc, protože já jsem newbie. Holka, nedělej si iluze... :))

HTC TyTN II... Ani nevypadá, že má aktuálně oficiální ROMku WM 6.1

2010-07-19T21:20:00.000+02:00

I když mám chuť s HTC, potažmo WM, někdy praštit, nikdy to neudělám. Nakonec zase skončím u testování nových-starých udělátek. WM je už historický kus softwaru, ale když se trochu poladí, službu ještě udělá.

WM 6.1 a SPB Mobile Shell 3.5 se skinem MobileSence Espresso. Vše z xda-developers, samozřejmě.

Do starého GUI WM 6.1 vpluju prakticky jen když otevřu starý Start (což naštěstí vůbec nemusím) nebo při psaní a čtení SMS/e-mailů a podobně.

See the full gallery on Posterous

O mně a o Foursquare - proč jej nepoužívám, ač bych strašně moc chtěla? Nejen pro @ScottyCZE

2010-07-18T14:55:00.000+02:00

@ScottyCZE mi vždycky velmi bouřlivě vymlouvá mé názory. Posledně to bylo dnes debata na téma Foursquare.

Je mi líto, že když chci použít co nejrychleji Foursquare na Windows Mobile, musím udělat hodně mílových kroků než se mi to povede. A mnohdy se to prostě nepovede.

Abych mohla v app WinMoSquare vůbec použít GPS, musím fixovat satelity v HTC GPS Tool. Nevím, zda je to standardní požadavek, ale je to nanic. Člověka to zdržuje. Tohle je HW záležitost, protože GPS modul v Kaiserovi je na takovém levelu, že mi prostě a jednoduše fixuje zhruba minutu i déle. Pokud je to SW "vada", pak možná pomůže, když flashnu oficiální ROMku, na což se chystám možná ještě dnes. Neoficiální sou sice pěkňoučké, ale neodladěné.

Když se zafixuje, spouštím WinMoSquare - aplikaci dělanou WM komunitou Touchality, (ale to, že si musela komunita zvyknout, že developeři celého světa WM zatratili a aplikace k webovým službám dělají jen na BlackBerry, Android a iPhone je pravda!). Tudíž je WinMoSquare taková charitativní aplikace, kde je hrozně moc reklam fakt není žádná reklama :-O, nýbrž logo společnosti a pak splash Foursquare zobrazující se asi 10 sekund, a tak vše dlouho trvá. Nejdéle spouštění. Když už se app spustí, tak je poměrně svižná a i hezká a dá se použít. Ale vše, co musím udělat před tím, než se za zvuku fanfár dostanu do bodu, kdy se fakt můžu checknou, by se dalo kvalifikovat jako ublížení na zdraví.

A ano, jsem si vědoma, že si můžu hrát s Foursquare přes jeho mobilní webovou verzi. Tady ale nemohu použít GPS. Sice svou pozici můžu naklikat, ale to nemá takové to kouzlo, ten šmrnc. A navíc je to snad ještě zdlouhavější.

A než se teda někde checknu u nějaké té hospody, abych do ní mohla vlézt a něco si objednat, tak to prostě trvá tak dlouho, že tenhle krok přeskočím.

A k mému tweetu "Ale tak když je Foursquare nazýváno GPS "hrou", bez GPS to není ono. Ale vím, že i bez GPS se můžu checknou. Nehádeme se, pls! :)", na který @ScottyCZE reagoval, že Foursquare není hra, já si myslím, že u nás je to hra. Možná v Praze to má nějaké teoretické praktické poslání, ale ve většině republiky ne. Vy už jste se s někým setkali na základě toho, že se checknul poblíž vás na Foursquare?

Btw. furt mi blbne "j", tak se moc omlouvám za nedoklepy. :(

7links: 7 nejdůležitějších textů mého života

2010-07-18T01:05:00.000+02:00

Z lukrativních vrstev našeho blogového světa vyšla myšlenka (převzatá z Probloggeru). Na Twitteru ji zpropagovala Eliška Hutníková a taky se do ní zapojila. Kromě ní sesbíralo svých 7links už několik českých blogerů. Já nyní budu patřit mezi ně, ač těch mých 7 odkazů nebude zase tak moc zajímavých.

Můj první post

Bohužel první článek, který jsem kdy napsala už nejspíš neexistuje. Pravděpodobně to byl nějaký klenot publikovaný na mém blogísku tamasha.blog.cz. Má snad první osobní webová stránka ještě existuje, což mě značně šokovalo, ale tak pokochejte se tragickým pseudo-designem a “bezchybnou” češtinou (“o mě”, proboha). Ale například na server Píšem.cz jsem napsala jako první článek “Demolice WWW stránek”, “Seznam.cz mění tvář...” nebo “Jak vám letají balíčky?”. Na blogu jsem první den jeho života publikovala text Hello world, hned poté pak text o MP3 iRiver T60, kterou ještě stále používám jako primární mp3.

Článek, který mě nejvíc bavilo psát

To je těžké určit, ale po dlouho době jsem si užila psaní na cizí server, a to text “Historicky první Spartakiáda ve jménu socialistického přátelství!“ na neaktuality.cz

Článek, který měl skvělou diskusi

To fakt netuším, většinou o mých článcích diskutuji jen na Twitter, každopádně hodně diskutujících se zapojilo svým názorem u článku “Prasátková reklama: Kofola, nebo Oskar?”, který byl zmíněn i v jednom časopisu (ten malý TV program). Milé. :)

Cizí článek, který bych si přála napsat sama

Není článek, u kterého by mi bylo líto, že není mým dílem (když to neumím...), ale mohu říci, že je mým snem napsat tak luxusně výstižný článek typu “Brno” na necyklopedii, doporučuji!

Můj nejužitečnější článek

Když nebudu počítat PR články, úvodníky, SEO texty a podobné “pracovní” hovadinky, za nejužitečnější budu považovat třeba... “Jedno nudne zatisi ze skolni satny” na mikroblogu, kde měla být původně i fotka prázdné školní chodby, ale tu jsem ve finále zapomněla přiložit, a tak se článek obevil v téhle podobě. A čím je užitečný? Od té doby jsem nikdy nezapomněla přiložit přílohu. Jen v mailu, ale tam mi radí GMail.

Článek s nejlepším titulkem

Asi hodně kůl titulek “Úvaha o úvaze”, který pochopil jen málokdo. Bylo třeba si celý článek přečíst, aby člověk nebyl z titulku zmatený. ;)

Článek, který by si mělo přečíst víc lidí

Jednoznačně “Nenechte se nachytat podvody na Facebooku!”, a nejen proto, abych měla lepší pocit, ale především z toho důvodu, že je ta osvěta potřeba!

Kdo se zapojil?

No, neblbněte, nebudu to tady vypisovat, jednoduše check #7linkscz!

EXKLUZIVNĚ: Pátrání po příčinách vady portu USB 2.0, který se chová jako USB 1.1

2010-07-17T04:00:00.000+02:00

Mám postarší notebook Acer Aspire 5050. Není to žádný superstroj, ale na tu kancelářinu mi povětšinou stačí. Bohužel kromě vydloubnuté pravé šipky a písmene "j", které tak nějak nejde domáčknou, a tudíž se k procesoru dostane tak v jednom pokusu z osmi, mám problém s USB portem.

Acer má 3 USB 2.0 porty. Zatímco dva fungují v pořádku (rychlost přenosu z externího HDD Samsung S2 je cca 18 MB/s, disk má max. rychlost čtení nějakých 60 MB/s, takže zde jádro pudla není), třetí port se chová jako USB 1.1, a tedy je přenosová rychlost maximálně 1.5 MB/s.

Když do tohoto třetího portu připojím S2ku, Windows rozpozná velkokapacitní paměťové zařízení, a tak mě informuje, že když ho připojím do USB 2.0, bude přenos rychlejší... Jenže já ho do USB 2.0 připojuji, #fail.

Nevím, kde je problém. V Everestu se mi disk hlásí u ATI VUSB1, tedy u starší verze, zařízení ve dvou zbývajících portech jsou identifikována správně v portu USB 2.0. Ve správci zařízení je to podobné. Zkusila jsem tu odebrat všechny řadiče, po restartu se situace nezměnila. Ve správci mám dva řadiče 1.1, jeden 2.0 a rozbočovače. Zvláštní.

Tomuhle noutbuku už není pomoci! Ještě mrknu do BIOSu...

Hledám název tohohle songu od Gorillaz...

2010-07-15T14:24:00.000+02:00

Někdo určitě bude vědět. Tenhle song byl btw v reklamě snad na nějaké pití. Možná Becherovku?

gorilaz.mp3
Listen on Posterous

Díky! :)

// Ta reklama je na Bohemia Sekt:

/// Nalezeno, jedná se nejspíše o nekomerční záležitost Ema Brabcová & Khoiba - Bohemia sekt. Před nedávnem jsem tenhle song stáhla jako mp3 vyzvánění do HTC a bylo pojmenované "gorilaz", tak jsem myslela, že je to písnička od Gorillaz, ale zřejmě si Khoiba jen vypůjčila melodii, protože song Gorillaz - Feel Good Inc je tam trochu slyšet.
http://listen.grooveshark.com/songWidget.swf