Konec školního roku a zážitky posledních dní

Ráda bych se po nějakém čase věnovala na svém blogu čistě jen mé maličkosti. Dlouho jsem nenapsala nic, kde bych vám čtenářům poodhalila, co že to dělám, když zrovna nepíši – a nutno podotknout, že poslední dobou nepíši poměrně často.

Samozřejmě práce…

Ano, stále píši “pracovně” a věnuji se “copywritingu”, zakázky stále chodí, není jich tolik jako dříve, ale na druhou stranu nyní chodí skutečně kvalitní zakázky, dalo by se říci i lukrativnější práce, což samozřejmě potěší. Nehledě na to, že má člověk čas na osobitější přístup k jednotlivým textům, více času na opravy a korekturu, rozvahu a stylizaci, jednoduše na vše kolem samotné práce. Psaní se hodlám věnovat i nadále přes prázdniny, pokud to bude možné, tak i po prázdninách. Proč? Baví mě to. A to je dobře, ne?

Paintball – vášeň?

Ááách, jsem v sedmém nebi. Čtvrteční [18.6.09] paintball odstartoval lavinu událostí, pocitů, akcí. K hraní nám vybavení a prostory (les) poskytl klub Nocturno Paintball Tábor (mimochodem doporučuji, organizace byla velmi dobrá, kuličky docházely, ale pořadatelé byli ochotní a o vše se postarali). Ráno bylo obyčejné – cesta do Tábora autobusem, po dlouhé době však v sedm. Zde jsem se setkala se spolužáky, koupili jsme lístky (ok, dvakrát, protože zmatky zapříčinily nevědomost… Nechce někdo nepoužité dva lístky na MHD za 10 Kč na 8 minut?), počkali na učitelky a další třídou, která měla hrát také a mohlo se vyrazit. MHD nás vyplivla u Čekanic, odtud jsme šli pěšky do lesa a hledali stanoviště (mrtvoliště, místo konání, jak je libo). Pořadatelé se objevili na místě, rozdali německé uniformy Bundeswehr, zbraně, helmy. Samozřejmě následovala krátká instruktáž, protože velká část z nás jsme byli začátečníci. Obávala jsem se, jak bude zbraň těžká, jak se s ní bude zacházet, jaké bude vybavení, jak to bude probíhat. Přeci jenom jsem městská holka (i když dnes vlastně vesnická). Převlékli jsme se, rozdělili na družstva a mohlo se začít. Jelikož nás bylo celkem 30 a pořadatelé nosí standardně 12 zbraní, tak hrála jen naše třída, a to hodinu. Následující hodina patřila dalším hráčům. Zdálo se. že je to málo, ale on se člověk skutečně zapotí. Červený tým vs. žlutý tým, každý na své stanoviště, z dálky zaznělo “hra!” a jelo se.

jedna poetická, zdroj: flickr.com – originál, //Reeve\\

Hru je absolutně zbytečné popisovat, to se prostě MUSÍ zažít. Vím jen jedno. Jako malá jsem chtěla být aktivně vojákem, v nějaké osmé jsem toužila jít na vojenskou střední, odpradávna mne fascinují uniformy, 2. světová válka, moderní armáda (nejen) USA, americké jednotky S.W.A.T., naše protiteroristická URNa (Útvar rychlého nasazené), 601st Special Forces apod. Nevím, jestli je to úchylka, ale ty kluky ohromně obdivuju. A to, že si podobné stresové a zátěžové situace člověk vyzkouší, to ho tak extrémně nabudí a vyprovokuje. I když při paintballu člověk ani z milióntiny neprožívá to, co vojáci na skutečném bojišti, ten pocit, že tam je váš tým a pak týn protihráče + touha přežít (vydržet), tomu se vyrovná málo co. A od té doby čekuju videa na Youtube, sháním filmy, prostě blázním. Je to velký boom, ale paintball je něco, co chci hrát znovu! A pak ještě jednou… Jen by to mohlo být levnější :). Hodní pořadatelé nám odpustili startovné, platili jsme tak jen kuličky. Za několik her (u mě 250 kuliček) člověk zaplatil “jen” 375 Kč (1,50 za kuličku).

Vysvědčení

A hned další den, tedy 19., jsme dostávali vysvědčení. To bych tu nerada rozmazávala, výsledky jsem postovala na Twitter cestou domů z auta :). Proč vlastně tak brzo? Máme prázdniny netradičně od 19., protože se v Táboře chystá atletická olympiáda, některé ze škol (většina, ale ne všechny) končí dříve.

• český jazyk a literatura – chvalitebný
• anglický jazyk – chvalitebný
• dějepis – chvalitebný
• tělesná výchova – výborný
• matematika – dostatečný
• fyzika – dobrý
• chemie – dobrý
• technické kreslení – dobrý
• výpočetní technika – výborný
• základy elektrotechniky – dobrý

Ač se mohou zdát výsledky nic moc, já jsem spokojená. Celý rok jsem nic nedělala, neučila se, flákala vše, co jsem mohla. Ve druháku mě stejný přístup srazí na kolena a dostane na dlažbu, takže je evidentní, co budu dělat následující rok… učit se, učit se a? Učit se.

neodpustím si ještě jednu fotku, zdroj: flickr.com – originál, Paintball.Discounters

Návštěva základní školy…

A dnes jsem zavzpomínala, byla jsem totiž s kamarádkou navštívit základku. Bylo neskutečné vidět, co všechno se tam za ten rok změnilo. Byla jsem tam od vysvědčení skutečně poprvé. Nejen, že se multimediální tabule rozšiřují po třídách, na chodbách školy jsou počítače s internetem, všechny třídy vymalované, celkově prostě velmi moc nových věcí. A hezké bylo si popovídat s učiteli, kteří byli velmi ochotní, krásný byl okamžik, kdy jsme vstoupili do třídy k prvňáčkům, kterou vyučuje má první učitelka na vožické základce (nastoupila jsem do 4. třídy), paní učitelka nás představila a prvňáčci si stoupli a jednohlasně pozdravili “Dobrý den.” Ach, ta nostalgie… Mimochodem, před bufetem je stále stejná pranice jako před tím rokem ;).

No a to je asi tak vše, co se událo v posledních dnech. Samozřejmě mě čeká druhý ročník, prázdniny, které letos skutečně nechci prožít jen u notebooku a práce, ale s dovolenou počítat opět nemohu, do zahraničí už vůbec ne. Na druhou stranu mám pocit, že se mi ani nikam nechce. Nejraději bych byla doma a v klidu chodila po Vožici, setkala se s přáteli a bývalými spolužáky, užívala si klidu a pohody. Důvodem té prosebné relaxace je asi dojíždění, trochu na nervy to leze. :)

Takže přeji všem čtenářům, ať mají vysvědčení takové, jaké chtějí mít, ať si užijí prázdniny a mějte se hezky. ;)