O rušení diskuzí aneb Blog jako něco nedotknutelného

Pavel Králíček zrušil na blogu komentáře. Své důvody obhajuje v jednom z článků na jeho zrenovovaném blogu, jenž má  být novokoncepční a diametrálně rozdílný od všech, které Pavel vedl dříve. Chci reagovat na zrušení možnosti nabídnout čtenářům na svém blogu prostor pro jejich názory. Zčásti to chápu, na druhou stranu bych to já neudělala a jistojistě to neplánuji. Proč?

Já rozumím všem bloggerům, kteří na svém blogu komentáře zruší. I já měla několikrát ten tísnivý pocit, že mám na blogu komentáře zbytečně. Někdy mě nebaví je číst, na některé nechci odpovídat (buď nevím jak, nebo je mi jejich znění skutečně nepříjemné). Ale už jistou dobu komentáře neřeším a jsem spokojená. Je to podobně jako s tweety na Twitteru.

Čím dál víc bloggerů má dojem, že komentáře nepotřebuje. Drtivá většina z nich autorovi článku nic nedává, v některých se opakují názory z hlavního článku, protože komentátor s autorem souhlasí, proto jen shrnuje jejich společné myšlenky a nepřináší žádný nový pohled na věc. Další část komentářů jsou naopak nesouhlasné – ty mohou být zajímavé, je možné na ně dobře reagovat a buď je rozvést, vysvětlit či vyvrátit. Negativní /nesouhlasné/ komentáře jsou nejlepším materiálem pro vyvolání diskuze mezi čtenáři, je to jako nabalující se sněhová koule.

Mezi komentáři se objevuje i podíl těch, které jsou urážlivé, hanebné, odporují dobrým mravům a mohou někoho (často autora) pohoršovat. Pokud jsou vyloženě sprosté, můžeme je smazat. Nebo je můžeme na blogu nechat, zveřejnit IP adresu pisatele a nechat autora takového komentáře vymáchat se v blátě, protože je to právě on, kdo se projevil jako blbec nejvyšší úrovně a jako ten, kdo se nechá vyprovokovat a neumí reagovat slušně.

Já to vyřešila tak, že nechávám diskuze pod články plynout, odpovídám věcně a podrobněji jen na ty skutečně rozsáhlejší. Ostatní okomentuji většinou souhlasně, aby jejich autor věděl, že jeho názor beru na vědomí. Ty nesouhlasné jsou dobré pro diskuzi, tak proč ji nerozvést? Nesouhlasné tedy vyvracím svými argumenty a očekávám stený krok od dalších diskutujících.

Proč komentáře nebudu nikdy rušit?

Tak samozřejmě, nikdy neříkej nikdy, tudíž mé “nikdy” má jen omezenou platnost. Ale diskuze pod články jsou vášeň. Nebaví mě, když napíšu článek, do kterého investuji mnoho svého času, a tento článek by neměl žádnou viditelnou odezvu. Komentovat články na Twitteru je hloupost – na jednu stranu si všichni stěžují, jak sociální sítě zabíjí blogy, na druhou stranu by bloggeři zabíjeli diskuze tím, že by je směřovali na omezené sociální sítě. Facebook je na tom obdobně – chci aby pod můj článek mohl vyjádřit názor kdokoli, včetně těch, kteří Facebook nemají.

Beztvará masa, o které Pavel mluví, je přirozeným vývojem jakékoli diskuze. Pokud se lidé začnou vyjadřovat, její vznik je téměř jistý – opět zákon sněhové koule. Takovou diskuzi se ale na blogu dle mě nepodaří rozvést, rozhodně ne do míry, která by majiteli blogu nějak složitě pletla hlavu (leda, že by byl senilní; nic proti Pavlovi, evidentně měl nějakou dobu méně času na blog, takže to je dalším důvodem, proč se z jeho komentátorů mohla stát pro něj anonymní beztvará masa).

V neposlední řadě možností, jak reagovat na článek, je rozhodně více a jsou nesporně funkční, posledním přírůstkem může být i Google Buzz (Hlášky), který si jako prostředek pro komentování blogů představit dokážu (jako skutečnou sociální síť nikoli).

A fakt, že na názoru komentátorů nezáleží, protože 99% názorů se stejně nedozvíte, je něčím jiným než dohady o prodejnosti Apple iPadu a jeho kvalitách. iPad je prodejní artikl, narozdíl od informace, která má hodnotu jen pokud někomu něco přinese. To jde sice i bez komentářů, ale autor té informace nemá k dispozici prodejní čísla, proto jsou komentáře v tomto směru důležité. Asi tak, jako jsou čísla o prodejích iPadu či čehokoli jiného směrodatné pro Apple.

Komentáře nejsou bezpodmíněčně nutné a i bez nich se dá fungovat. Ale jsou rozhodně stále ještě funkčním způsobem, jak rozvést diskuzi. Napsat článek a dál ho neřešit dokáže dost lidí, ale čelit kritice názoru, odrážet protichudné argumenty lidí z masa a kostí, to už je větší oříšek. Jak říkám, je to umění i vášeň a zároveň místo pro inspiraci na další články. Jedno je ale viditelně pravdivé – komentátorů ubývá. Kvalitních komentářů taky. Počet článků, na které by mělo smysl reagovat, ale taky stagnuje. Pak se nedivme, že diskuze už pro někoho nemají smysl.