Úvaha o úvaze
Zní to šíleně – uvažuji o úvaze. Má cenu uvažovat o úvaze? A co teprve uvažovat o úvaze o úvaze. Jenže já tak uvažuji nad tím, jestli má cenu vůbec uvažovat… Myslím tím úvahy o všem, nejen o úvaze. Má to cenu? Není to mluvení do zdi? Je možné dnes úvahou vyvolat diskuzi? Není to všechno k ničemu? A dočte tohle vůbec někdo do konce?
Blogeři psaním úvah ve své podstatě začali. Nikdy předtím se internetem v takové míře úvahy nešířily. S blogem mohl uvažovat každý a nad vším. Bylo to tak jednoduché. Jenže dnes je jiná doba. Narážím na řadu blogů, které se dříve zabývaly úvahami. Jejich autoři ve svých blogpostech odhalovali špínu dnešní společnosti, kritizvali zrůdnosti naší politiky, vyvraceli mýty a komentovali fakta. Dnes je jiná doba, a ta s sebou přináší shon.
Blogeři, kteří kdysi psali úvahy, svůj blog zrušili. Dnes máme sotva čas si utvářet názor, natož ho ještě prezentovat veřejně. Na úkor filozofických blogů vznikají (a čím dál více i vynikají) technické blogy. Všude blogposty plné zprostředkovaného obsahu. Nikde ani zmínka o autorové “Já“.
Blogeři, kteří reprodukovali své myšlenky, dnes dělají jiné věci. Užitečnější. Za všechny jmenuji Jakuba Šimečka, jehož blog plný sáhodlouhého zajímavého povídání již před nějakou dobou zmlknul, ale jednoho dne čtenáře naštval stránkou “BLOG DESTROYED!” (Nic proti Jakube, ale fakt nás to naštvalo! :-))
Zdroj: flickr, tarop
Ale oni i blogeři, kteří se nepouštěli do filozofických textů, pomalu přestávají. Pavel Králíček si založil kromě osobního blogu i Životaměnič a třetí blog (jehož jméno nevím), ale na žádném z nich se od té doby neobjevil článek. Já za sebe mohu říci, že nejvíce mi je líto PavelKralicek.cz, který jsem měla ráda. Bylo zde mnoho zajímavých spíše poznatků a názorů >přímo< od Pavla. To byl ale ještě ten starý Pavel, normální kluk, co ho bavilo psát, žádný internetový podnikatel… (Pavle, ne, že bych ti úspěch nepřála, ale co se týče blogování, dřív to bylo ono! Teď? Ani náhodou.)
No a to nemluvím o řadě blogerů, kteří svůj blog umrtvili nečinností, takže nikdo neví, co se s nimi stalo. Mnoho z těchto blogů bylo velmi zajímavých, perspektivních, ba dokonce řekla bych i úctyhodných. Přesto skončily v propadlišti dějin i se svým (sakra dobrým!) obsahem. Jen já při probírání RSS čtečky našla přes 20 blogů, které jsem smazala, protože jsou bez života již přes půl roku. Mnoho z nich mám ale v záložkách a jejich obsahu si cením natolik, že je mám v plánu číst se zpětnou platností. Jen ten pocit, že jsou tak kvalitní, ale beznadějně mrtvé, to mě vždycky naštve!
Kéž by se někteří autoři zamysleli. Kéž by se vrátili a psali dál. Kéž by se vrátili takoví, jaké jsme je měli rádi. Když vidím, kolik blogerů, kteří dříve tvořili skvělou partu (ano, to si skutečně myslím), skončilo, i já jsem náhle bez chuti k další tvorbě.
A věřím, že nejsem sama, kdo chce vrátit čas minimálně tak o rok zpět, kdy byla dle mého soudu novogenerační blogosféra na vrcholu.
Proto apeluji: blogeři, vraťte se!
Sdílej na Facebooku!
Nechci být zlým prorokem, ale v poslední době začínám mít pocit, že jsou blogy tak nějak přežité. Asi to bude i tím uspěchaným životem; ono je vždycky jednodušší něco plácnout do statusu na Fejsbůk, než o tom napsat pár odstavců na blog.
Škoda je, že se zatím (aspoň mi to tak přijde) neobjevilo nic, co by “dosluhující” blogy nahradilo. Technické články se můžou přesunout do magazínů (root,lupa,..), ale kam dát úvahy a všechno to filozofování?
Mně asi nejvíc chybí blog Misantropa, který sice oficiálně neskončil, ale už téměř nepíše … a když už přeci jen něco napíše, už to není ono. Troufl bych si tvrdit, že je to podobné jako u Jakuba Šimečka (přestože jsem četl jen “blog destroyed”) – člověk se v jisté chvíli dostane do stavu, kdy zjistí že není tak úplně vhodné se na internetu vyzvracet ze všeho, co ho v tu chvíli napadne.
(Teď si nechci hrát na někoho, kdo si tím milionkrát prošel a může vyprávět :-D Ale když už jsem se tak rozepsal… :))
Pravda pravdoucí, na Misantropa jsem úplně zapomněla. On nečte můj blog, takže vlastně nemělo ani cenu jej zmiňovat, já čtu jeho blog velmi zřídka, ač jeho texty bývaly klenotem cz internetu.
Jakub Šimeček měl vlastně dva blogy, ten starý ještě na freehostingu, to byla asi jedna z jeho nejlepší dob. Pak přešel na doménu, a kdyby psal doteď, bylo by to pořád dobré, jenže strašně brzo skončil úplně.
Jinak já sama jsem strašně neaktivní, takže bych neměla příliš kritizovat. :-)
Zivot je zmena, nekdo prestal a nekdo zase zacne psat. V posledni dobe si ale rikam ze zas nemam tolik casu abych se tim vsim procital, ctu az kdyz se nudim a to je znameni vypnout to a delat neco jineho.
No, já to mám stejně jako meca. A k tomu ještě copywriting – mám času na psaní habaděj, ale když píšu zakázky, těžko pak nacházím náladu na blog.
Heh, někdo by měl zmapovat ty blogerské vztahy. Také se mi líbilo, jaká jsme byli parta, jak jsme na sebe vzájemně reagovali a někdy i srali. A pak ste přišli vy mlaďoši a já se v tom všem začal ztrácet.
Když o tom zpětně přemýšlím a vzpomínám, jak sem se snažil každý den napsat článek.. Bylo to šílený. Ale bavilo mě to. Teď už si spíš užívám a nemám až takovou potřebu ventilovat všechny své myšlenky, obavy – a už vůbec ne názory, pač druhý den vidím, že všechno je jinak. Bojím se psát, protože neznám absolutní pravdu, tak jsem chtěl psát o tom, co zažívám.. Jenže se bojím psát o lidech, aby na mě nebyli naštvaní; a o sobě – nechci aby mě někdo znal.
A tak si píšu do šuplíku. Užívám si to.. A jednou za čas si z ničeho nic sednu a napíšu 10 stránkové vzpomínky na jeden blbý týden v mém životě, který chci zítra začít publikovat jako seriál… Ale bojím se, že nebude dobrý; a vůbec. A vlastně na to seru.
Kurva. Nedávejte mi pod ruce textareu :D Sorry za plýtvání místem v databázi. Jdu smrkat.
Co se týče té party, tak já nepopírám, že kdysi byla skvělá parta, já měla na mysli zase naopak partu těch mladších, která vytvořila poměrně dobrou komunitu (nechci jmenovat, abych na nikoho nezapomněla, ale stačí se mrknout doprava na Odkazy).
Přesně tak to mám já. Myslím si, že nemám témata. Což o to, ono by bylo témat dost, ale má to cenu psát, když o tom tématu nevím vše, co by se slušelo? Když nechci v článcích narážet na můj život, na mé okolí (ani nevím, jestli by to těm lidem nevadilo, že…)? Když už mám téma, tak bych musela shánět a číst dost zdrojů, abych měla přehled o všem, co se té ideje na článek týká…
Do šuplíku nepíšu, ač mě to napadlo mnohokrát, to naopak považuji za ztracený čas. Když už něco napíšu, chci aby se našel aspoň jeden člověk, ve kterém ten článek něco zanechá – kromě mě, samozřejmě. :-)
Neplýtváš místem v db, od toho tu je, aby v ní občas skončilo něco jiného než Akismetem vyzobnutý spam. Ale ty bys měl vzít ty tvé trezorové (viz. otevřený dopis KSČM na YT pro pochopení významu trezorové) záležitosti a trochu jimi zaplnit místo ve tvé databázi. Abychom pak nemuseli smrkat my, kteří by si rádi přečetli něco trochu odvázaného, což se dá v posledním roce najít hlavně u tebe na MiB. :-)
Takže na tebe půjdu s prominutím trochu tvrději a napíšu: piš a neser, my tě chceme sakra číst! :-) (Trochu té osvěty, no ne?)
V té uspěchané době na sobě jen sleduji, že v záplavě informací si zprvu všímám krátkých textů a jednoduchých sdělení (perexů apod.) Až po filtraci se dostanu hlouběji a někdy až po nějaké době (po doporučení, debatě…). Ale myslím, že mám za sebou dobu, kdy mi 140 znaků na twitteru stačilo k vyjádření myšlenky. Nyní, když mám náladu, touhu něco sdělit, tak mě nikdo nezastaví. To se slova jen hrnou a proto osobní názor, úvahu nejen blogera (a nejen v psané formě) miluji. Jsem rád, když někdo okomentuje můj článek a rozvedeme diskuzi. To by měl být cíl bloggerů. Jednoduchých informací je kolem nás mnoho, pojďme je rozebírat. Mám nápady, jen je musíme společně dokompletovat.
Přesně tak. Když už úvahu, pak o něčem, co dokáže vyvolat diskuzi. A to je ten problém – co v dnešní době vyvolá diskuzi?
Jinak sama taky dávám poslední dobou přednost stručnosti. Proto čtu nejvíce Twitter. Tam se dá diskutovat poměrně lehce.
Bohužel máš pravdu.I já sám na sobě pociťuji, že už to jaksi není ono. Proto jsem na chvilku přestal. Přesně jak říká Jakub Šimeček – “buď dělat věci pořádně, nebo vůbec”. Takže asi takhle :-(.
Nicméně neboj, zlaté časy se vrátí, budeme na tom všichni pracovat :-).
Doufám, že se staré dobré časy vrátí, ačkoli mám pocit, že to je naivní představa. Jde mi alespoň o to – proč ti blogeři ty blogy ruší? Klidně bych je četla, i kdyby psali jednou za půl roku, ačkoli je fakt, že takové neaktivní blogy mažu z RSS čtečky, nejde o všechny. Kvalitní blogery tam nechávám, přestože dlouho nic nenapsali.
Najjo, Najjo,
Když jsem si tak o sobě pěkně početl, úplně jsem dostal chuť zase začít psát. Zakládat si třetí blog byla blbost, to už takhle zpětně klidně uznám, ale za Životaměničem si stojím.
Nyní se mi ale na něm usídlil nějaký mizerný vir, kterého se ne a ne zbavit, ale podle mě už jsem na dobré cestě a do pár dní bude po něm. To všechno se pak přidává k tomu, že se mi prostě psát nechce.
Vždyť já už to ani neumím, vypadl jsem ze cviku a zpátky se člověku dostává sakra těžko.
Když se tak dívám zpětně na své články na PK.cz, tak mi přijdou strašně naivní. Strašně o ničem, i když ve své době pro mě byly snad o všem. Už vím, že nemá cenu psát o nějakém “správném” blogování, každý má svůj styl.
Teď se ale nabízí otázka, o čem bych tedy na tom blogu měl psát? Psát o svém životě jsem nikdy moc nechtěl, protože je to nuda. Napadlo mě publikovat určitá zamyšlení a texty spíše myšlenkového charakteru, ale na to je prostě potřeba onu myšlenku mít. Né, že bych žádnou neměl, ale ještě žádná mi nepřišla tak úplně vhodná.
Další věcí, která mě od psaní odrazuje, jsou komentáře. Vždycky se totiž našel někdo, kdo se mnou nějakžm způsobem nesouhlasil, naprosto stupidně mě kritizoval a mě už to prostě nebavilo řešit. Možným řešením by bylo zavřít komentáře, ale to bych přišel i o ty pozitivní, kterých si hodně cením.
Budu tedy teď o svátcích o tom hodně přemýšlet a uvidím, jak se rozhodnu.
Pavel Králíček
P.S. Ty taky nejsi zrovna vzorná blogerka, píšeš jednou za uherský rok, i když jinam píšeš asi mnohem častěji (stejně jako já).
P.P.S. Ten podpis jsem do tohoto komentáře dal jen proto, abych mohl napsat to “P.S.” :)
Životaměnič byl dobrý nápad, to nepopírám, jen mne nezaujal, ale já asi nejsem ta správná cílová skupina – na nějakou změnu života (ač k lepšímu ve smyslu organizace práce) nemám výdrž. :-)
Četla jsem na Twitteru, že s tím máš nějaké strasti, tak doufám, že se vše brzy vyřeší.
Tvé články na PK.cz jsou naivní asi tak, jako tyhle mé výlevy týkající se blogosféry na českém internetu. Pro mě osobně bylo ale právě dobré to, že jsi tam psal, co tě zaujalo. Ty články o “správném” blogování se možná mohou zdát naivní (stejně nevím, kdo se jimi řídil :-D), ale rozhodně dokázaly vyvolat diskuzi a o to jde.
Daleko více se mi ale líbily články o tipech pro blogování. Ne rady, jak správně psát, ale třeba zajímavé programy. Sama nyní píšu články v DarkRoom a píše se mi skvěle. A kdo za tím stojí? Tvůj článek o Q10. Více psát o sobě, o tom, co děláš, co ti pomáhá. Nemyslím tím deníček, ale třeba o zajímavostech z více oborů. Já sama ale proslední dobou také nemám tolik nápadů, o čem psát, takže je to na tobě. Mrkni třeba na Jakuba Hájka, takových blogů by to chtělo víc. Vždyť my tě známe jako blogera, ale nevíme nic o tvých názorech – politika, společnost, oblíbené filmy, hudba…
A na komentáře kašli. Já sama jsem narazila na skutečně hnusný komentář jen jednou, možná mám štěstí, že takový počet člověka nedemotivuje, ale tak jednoduše jsem IP toho člověka blokla a řekla si s klidem v duši: “Asi mě nemá rád. Nebudu mu dělat šoky. Pro jeho dobro mu zamezím v přístupu k těm mým ohavným článkům na mém ohavném blogu.” :-) Ať to nečte, když se mu to nelíbí. A pokud to čte, tak ať nebuzeruje, ale diskutuje. Jeho chyba, jeho nevychovanost. Upřímně – když se zachováš ty slušně, on pak vypadá jako debil a ty jako frajer s klidnou hlavou.
Přemýšlej, rozhodni se a stanovisko nám co nejdříve sděl.
P.S. To je fakt, ale zase se chci rozjet. Potřebovala jsem asi trochu pauzu, psaní na zakázku ale nechci odsunout na druhou kolej, jenže blog chci také udržet. Zkusím to skloubit, uvidím, jak to půjde.
P.S.S. Proč se nesmí psát P.S. do textu, kde není jméno? Za podpis se dává OBVYKLE, ale nemusí to být nutnost (viz. Wikipedia)..? Nevím, hádám. :-)
Wow, dlouhý komentář.
No, já myslím, že i ty jsi už dávno ztratila zájem o komentování a čtení některých blogů. Nemám pravdu, má následovatelko?
Chceš-li pořádnou úvahu, máš ji u mne na blogu, sic není moje, ale podobná mé duši.
Pohodové svátky přeji…
Máš naprostou pravdu. Budu zcela upřímná – už dlouho jsem si nenašla čas např. na tvé pohodové čtení. Já totiž zjistila, že k tvým článkům nějak nemám co dodat. Souhlasím s nimi, neumím rozvést debatu jinam, nemůžu dementovat… Takže to vždy jen tak omrknu.
Btw. následovatelka? :-D
Tobě taky pohodové sváteční dny a co nejlepší rok 2010. Díky.
Blogování ustupuje od pozadí díky Twitteru a Facebooku. Možná je to jen evoluce, na kterou nejsme momentálně schopni reagovat a teprve se rozkoukáváme. Pro blogy tu bude vždy místo, ale není kolikrát snadnější přečíst trefný tweet bez zbytečné omáčky? Dalším faktorem je, že hodně blogerů se nacházelo na hranici školního a produktivního života. Pak po nástupu do práce už nezbývá čas na sledování moderních trendů a hlavně psaní.
Přesně tohle je fakt, který jsem si uvědomila již dávno, ale nejvíce mě na toto téma zaujal článek Plaváčka (http://www.blabolnik.cz/poprava). Mnoho lidí tvrdí, že to tím není, ale je evidentní, že ano. Twitter je stručný a někomu, kdo nemá čas na psaní blogu, dal prostor se vyjádřit bez zbytečných keců okolo. A Facebook je jako stvořený pro psaní blogu pro své přátele, i já nad tím přemýšlela, že se přemístím tam…
Sám shledávám, že díky “komerčnímu” psaní (ať už mluvím redaktoské činnosti či normálnímu psaní) už nemám tolik času či nálady se projevovat skrz můj blog. Hlavně děje se toho tolik, že bych to nestíhal ani sepisovat, takže bohužel v mém případě platí několikrát zmiňované “buď dělat věci pořádně, nebo vůbec”. Třeba to ale nebude tak pořád:)
Přesně tvůj blog mě nedávno také napadl v tomhle smyslu. Objevila jsem ho poměrně pozdě a bylo mi hodně líto, že už nepíšeš, protože jsem tak nestihla moc tvých nových článků. :-)
Jinak ohledně toho “buď dělat věci pořádně, nebo vůbec” – co třeba “lepší něco než nic”… :-)
Je to přechod do dalšího levelu, lidi už nebaví číst dlouhé články, sociální sítě jim stačí, navíc jsou rychlejší s okamžitou odezvou. Já sám už tak často nebloguju a že bych si otevřel RSS čtečtku – to se nestalo hodně dlouho.
Jojo, s tou RSS čtečkou je to fakt. Já jsem se chopila možnosti ji pročistit v okamžiku, kdy jsem viděla těch asi 2500 nepřečtených článků a už jsem neměla sílu je číst, tak jsem prolítla jen pár článků z kategorie CZ Weblogy a ostatní jsem označila jako přečtené. Mám pocit, že asi nakonec ponechám právě jen ty blogy v RSS.
Taky jsem už částečně rezignoval. Nepíšu moc o vážných věcech, kvůli tomu co jsi popisovala v úvodu článku. Protože se o blog nestarám s takových nadšením jako v začátcích, mám málo čtenářů. A tak jen občas napíšu nějaký ironický rádoby vtipná článek pro pár lidi na facebooku/twitteru a docela mi to tak vyhovuje. Jinak myslím, že to prořídnutí blogosféry není až tak na škodu. Odešla i spousta odpadu.
Spousta odpadu odešla, ale toho mi není líto, protože jsem ho předtím ignorovala. Jenže úbytek té kvality pociťuji mnohem více. Já mám taky rapidně méně čtenářů, ale je vidět, že se jejich počet zvedne, když napíšu článek. Je ale pravda, že o vážných věcech bych ráda psala, jenže nevím, jestli to má cenu.
zajimava uvaha, zajimavy blog, zajimavy nick (proc najja? ma to neco spolecneho s nigerii?). Neznam te a nikoho koho mas v odkazech, uvahu o blogovani a vztazich mezi bloggery jsem mela chut zpracovat v posledni dobe nekolikrat ale nakonec mi to prislo zbytecne. At si kazdy dela co chce a jak chce :) Zamykani blogu, paranoiny, klevety, intriky, narazky, strach projevit vlastni nazor aby clovek nebyl okamzite napaden a obvinen (z cehokoliv) ….
Díky moc.
Nene, Nigérie s tím nemá nic společného (proč by měla? :-D), jmenuji se Jana, takže z toho je to patrné – lehké převrácení slabik, přidané “j” pro, jak říkám, exotičnost… :-)
Jinak článek o vztazích mezi blogery je myslím zajímavý nápad, proč ho nedovést do konce..? Dalo by se tak zvýraznit dost blogů, kteří se právě nebojí ten názor vyjádřit a jejich majitelé je vedou dobře.
Ono spousta lidí nemá kvůli shonu čas vést si blog, ale úvahu sepsat dokáží.
Vedl jsem si svůj blog (viz. odkaz), ale v srpnu ‘09 jsem ho komplet smazal a předělal na nynější podobu. Čistě jen úvahy, komentáře, názory. A – ač se to možná nezdá – je to mnohem úspěšnější, než předchozí blog :)
Filosofování do blogu patří. Na blog ale nemusí psát jen jeden autor, případný nedostatek mých nápadů jsem vykompenzoval tím, že jsem přibral další 4 autory. Tak uvidím, jak nám to půjde :)
Tak hostující články, to je dobrý nápad. Já nevím, jestli by ale někdo měl zájem psát ke mně. Nejenomže návštěvnost upadá, můj blog je moc jaksi osobní (nese mé jméno, nick apod.).
Je ale fakt, že i já chci zkusit teď psát více osobní názory. Otevřu zpravodajský web, vyberu zprávu a napíšu úvahu. Jen nemám poslední dobou moc času, resp. si ho neumím udělat.
Díky :-)
Je pravda, že poslední dobou opravdu nemám co číst. Ano, plno blogerů skončilo, ale zas na druhou stranu muselo plno lidí začít blogovat. Ale proč na nikoho nenarážím? Protože nechci nic nového, chci články od lidí, od kterých jsem četla ráda. Kam jsem se ráda vracela.
S tím souhlasím. Čím dál více nevyhledávám nové čtivo, ale sázím na to, co už mám v RSS čtečce.