Úvaha o úvaze

Zní to šíleně – uvažuji o úvaze. Má cenu uvažovat o úvaze? A co teprve uvažovat o úvaze o úvaze. Jenže já tak uvažuji nad tím, jestli má cenu vůbec uvažovat… Myslím tím úvahy o všem, nejen o úvaze. Má to cenu? Není to mluvení do zdi? Je možné dnes úvahou vyvolat diskuzi? Není to všechno k ničemu? A dočte tohle vůbec někdo do konce?

Blogeři psaním úvah ve své podstatě začali. Nikdy předtím se internetem v takové míře úvahy nešířily. S blogem mohl uvažovat každý a nad vším. Bylo to tak jednoduché. Jenže dnes je jiná doba. Narážím na řadu blogů, které se dříve zabývaly úvahami. Jejich autoři ve svých blogpostech odhalovali špínu dnešní společnosti, kritizvali zrůdnosti naší politiky, vyvraceli mýty a komentovali fakta. Dnes je jiná doba, a ta s sebou přináší shon.

Blogeři, kteří kdysi psali úvahy, svůj blog zrušili. Dnes máme sotva čas si utvářet názor, natož ho ještě prezentovat veřejně. Na úkor filozofických blogů vznikají (a čím dál více i vynikají) technické blogy. Všude blogposty plné zprostředkovaného obsahu. Nikde ani zmínka o autorové “Já“.

Blogeři, kteří reprodukovali své myšlenky, dnes dělají jiné věci. Užitečnější. Za všechny jmenuji Jakuba Šimečka, jehož blog plný sáhodlouhého zajímavého povídání již před nějakou dobou zmlknul, ale jednoho dne čtenáře naštval stránkou “BLOG DESTROYED!” (Nic proti Jakube, ale fakt nás to naštvalo! :-))

Zdroj: flickr, tarop

Ale oni i blogeři, kteří se nepouštěli do filozofických textů, pomalu přestávají. Pavel Králíček si založil kromě osobního blogu i Životaměnič a třetí blog (jehož jméno nevím), ale na žádném z nich se od té doby neobjevil článek. Já za sebe mohu říci, že nejvíce mi je líto PavelKralicek.cz, který jsem měla ráda. Bylo zde mnoho zajímavých spíše poznatků a názorů >přímo< od Pavla. To byl ale ještě ten starý Pavel, normální kluk, co ho bavilo psát, žádný internetový podnikatel… (Pavle, ne, že bych ti úspěch nepřála, ale co se týče blogování, dřív to bylo ono! Teď? Ani náhodou.)

No a to nemluvím o řadě blogerů, kteří svůj blog umrtvili nečinností, takže nikdo neví, co se s nimi stalo. Mnoho z těchto blogů bylo velmi zajímavých, perspektivních, ba dokonce řekla bych i úctyhodných. Přesto skončily v propadlišti dějin i se svým (sakra dobrým!) obsahem. Jen já při probírání RSS čtečky našla přes 20 blogů, které jsem smazala, protože jsou bez života již přes půl roku. Mnoho z nich mám ale v záložkách a jejich obsahu si cením natolik, že je mám v plánu číst se zpětnou platností. Jen ten pocit, že jsou tak kvalitní, ale beznadějně mrtvé, to mě vždycky naštve!

Kéž by se někteří autoři zamysleli. Kéž by se vrátili a psali dál. Kéž by se vrátili takoví, jaké jsme je měli rádi. Když vidím, kolik blogerů, kteří dříve tvořili skvělou partu (ano, to si skutečně myslím), skončilo, i já jsem náhle bez chuti k další tvorbě.

A věřím, že nejsem sama, kdo chce vrátit čas minimálně tak o rok zpět, kdy byla dle mého soudu novogenerační blogosféra na vrcholu.

Proto apeluji: blogeři, vraťte se!