Nejde se nepochlubit. V jednom z posledních článků jsem přemýšlela nad poskytovateli internetu u nás. Problémy, které se vyskytly s mým poskytovatelem, byly strašné. Ale řešení přišlo. Nejsem totiž samostatný člověk, takže řešení prostě musí přijít… samo.

Patřím mezi lidi, kteří dokážou frflat od rána do večera, ale aby situaci vyřešili kloudnějším způsobem, tak to ne. Situace vyvrcholila okamžikem, kdy sen nám záhadně začaly zpomalovat pakety. Tu a tam došly, občas si i pospíšily, ale většinou to nebyla žádná sláva…

Jsem velmi líný člověk, zvláště pak (jak se říká lidově) na hubu. Takže jediné, na co jsem se zmohla (a považovala to naivně za dostačující) bylo, že jsem napsala na ICQ a do návštěvní knihy na web. stránkách našeho poskytovatele internetu. Odpověď ale stále nepřicházela, začala jsem se bát, že se jedná o nějakou cenzuru. Nejednalo. Tedy, buďme adekvátně kritičtí – odpovědět e-mailem mohli, ale musím uznat, že zareagovali mnohem rychleji než já, ačkoliv se na mě mohli klidně vykašlat.

Na svých stránkách vyvěsili prosbu, aby každý, kdož má problém s internet (např. já, pokud jste si stačili všimnout), zavolal na jejich infolinku, která nyní nově pracuje 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Již zmínila můj přírodní hendikep? Katastrofální nesamostatnost, lenost a nemluvnost. Tak jsem se jala mlčeti zlato. Dále jsem si potichu nadávala, jaké to mám děsné připojení.

Když tu se jednoho večera (zrovna jsem byla v očekávání, měl se mi načíst GMail) ozval z telefonního sluchátka zaměstnanec Wifcomu s tím, že prý má objednán výjezd na naši adresu. Ani jsem nestihla zavolat, že se něco stalo, a už zde bylo teoretické řešení situace, tomu se říká intuice… Objednávku jsem potvrdila, plánované datum bylo 14.5.2009 v 18:00.

Dny před tímto datem jsem strávila psychickou přípravou, protože jsem toho měla hodně na srdci. Osudný čtvrtek jsem byla ve škole. Po příjezdu domů jsem si všimla zmeškaného hovoru na našem domácím čísle. Půl hodiny jsem v ruce žmoulala telefon a přesvědčovala se, že se jedná o operátora T-Mobile, kterýžto má pro mne neodmítnutelnou výhodnou nabídku paušálu. Nebylo tomu tak, po zavolání na ono číslo se skutečně ozval hlas technika. Bylo něco kolem půl páté, tak mne překvapilo, že volá tak brzy. Zajímalo ho, zdali by mohl přijet dříve, že zde bude asi do dvaceti minut, abychom se mohli pustit do práce. Kývla jsem… Tedy souhlasila jsem a pokývla si jen tak pro sebe. Za ani ne 15 minut – zvonek. Technik je tu.

Přístup technika se mi líbil, protože na rozdíl od těch obvyklých návštěv, tento neměl výraz mučedníka… a mluvil. Po debatě, která se točila kolem internetu a řešení, které zřejmě použijeme, si muž vyslechl veselé historky ze života naší rodiny (ano, bylo to trapné) a pak také příběh: jak se má dcera stala ‘copywriterkou’ (ne, já nebyla vypravěčem). Nakonec se pustilo do práce.

Nebudu popisovat podrobně. Máme doma 5GHz set NanoStation5 (obsahuje: anténu, PoE injektor a jeho adaptér). Anténa je zapojená do injektoru, kam vede také UTP kabel, který vede zase z mého staršího ADSL routeru D-Link. Do D-Linku je napojen PC a notebook. Toť naše síť.

A teď internet… První den se objevil defekt – internet po půl hodině vypadával. Tak mi Fox.Kyong nabídl, že to omrkne. Administrace NanoStation5 není moc podrobná, ale zkoušeli jsme např. přenastavit rozsah IP adres, ze kterého přiděloval DHCP, protože byl nastaven rozsah od 192.168.1.5, ale všechny prvky sítě měly IP adresu nižší. V každém případě, internet nyní nevypadává, ping je skvělý, rychlost velmi velmi slušná. Já si nemohu stěžovat. Stabilita sice není vždy ideální, ale zatím jsem prováděla měření pingu nejdéle hodinu a ztráta zatím nikdy nepřekročila 1% (z 3600 poslaných paketů to bylo cca 25?).

Výsledek během psaní tohoto článku:

Nejlepší výsledek zatím:

18. 5. 2009 | Najja v Hardware | Komentáře (18)
Tagy: , ,