Záhady českého pravopisu

Jen pro začátek…

Nejsem bezchybná! Píšu také občas slátaniny, jak obsahově, tak gramaticky. Nejsem dokonalá a mnohokrát jsem se spletla, mimojiné i v gramatice. Avšak, čím dál častěji čtu články ostatních blogerů, napadají mě různé názory na jejich gramatiku. Nebudu zde tentokrát skutečně mluvit o obsahu článků, ten bych si takto striktně hodnotit nedovolila. Ani nebudu jmenovat, v tom, co napíši dále se jistě někteří uvidí. Nechci kritizovat něčí gramatiku, spekulovat o vzdělání mých vlastně kolegů, apod… Nikdy! Možná bych měla zájem zapřemýšlet, proč vlastně lidé dělají chyby v určitých situacích.

Pro každého, kdo by chtěl zapracovat na své češtině, doporučuji k pročtení stránky Ústavu pro jazyk český. Další skvělou stránkou, která pomůže orientovat se v pravidlech pravopisu, je stránka Pravidla.cz ;)

Oni jsou vždycky ženy…

Ano, je tomu tak. Čím dál více se setkávám se spojeními typu: oni psaly, oni chtěly,… Nebo lépe, věty: Možná by nám napsaly, kdyby měli naši adresu, pojednávajích však o mužích.

Co? Jak? Proč?

Takže, vrhnu se rovnou na věc – mám v cíli spasit lidstvo. :D

Oni psali, oni chtěli – z tvaru zájmena oni je patrné, že se jedná o podmět rodu mužského. V případě, že by byla podmětem množina žen, pak by spojení vypadalo: ony psaly, ony chtěly. Existuje pak spojení pro rod střední, např. děvčata hrála = ona hrála. Zní to možná prazvláštně, ale je to logické. Takže…

• oni psali (muži)
  
• ony psaly (ženy)
  
• ona psala (děvčata)
  
• ženy psaly
• muži psali
• děvčata psala

V těchto případech platí ještě tzv. shoda podmětu s přísudkem, která se dá považovat za použitelnou pomůcku. Zadívejte se na příklady výše – všimli jste si? Ano, někdy platí, že i/y, které má množné číslo podmětu, přijímá i přísudek. Ovšem to neplatí vždy… Pak se můžete setkat s podměty, které v množném čísle nemají i/y. Příklad…

• růže kvetly
• kosti byly
• stroje byly
• předsedové stáli

Tato spojení musí určit jinak. V případě mužských podmětů se k tomu využívá jev zvaný životnost. Posuzuje se podle koncovky podmětu množného čísla, ale lidově se určuje podle toho, zda-li podmět dýchá. V tom případě pozor na podmět sněhulák, který nedýchá, ale přesto se píše sněhuláci stáli (podle životného vzoru pán), je zde koncovka životná. Proto se i podobná slova budou psát s i a skloňovat se také podle vzoru pán. U rodu ženského se píše jednoduše vždy y (kromě např. s ženami, kdy se jedná o 7. pád podst. jména žena). U rodu středního se píše vždy a.

Vyjímky…

V životnosti však existují vyjímky, např.
Ledoborci vs. ledoborce – první zmiňovaný je životný, druhý neživotný. Tedy: ledoborci pluli, ale ledoborce pluly.

Rodiče, koně, lidičky se považují za životná, přestože mají neživotnou koncovku. Rodiče byli, koně byli, lidičky byli.

Podmět děti, jedno dítě je skutečně rod střední (to dítě), ale množné číslo se bere jako rod ženský (ty děti), tudíž…

• dítě psalo
• děti psaly

A co nevyjádřený podmět? Co je špatně na větě: “Možná by nám napsaly, kdyby měly naši adresu.“? Ono, vlastně nic. Jde jen opět o rod podmětu. Pokud jsou podmětem ženy, pak je věta: “Možná by nám napsaly, kdyby měly naši adresu.” dobře. Pakliže si máme za podmětem představit muže, pak věta bude znít: “Možná by nám napsali, kdyby měli naši adresu.” Pokud se bude jednat o rod střední, opět: “Možná by nám napsala, kdyby měla naši adresu.”

A jelikož jsem se 100%-ně pustila na tenký led, tak se omlouvám, pokud by něco nesedělo. Nechci nikoho poučovat, ale myslím, že každý by si měl tu a tam osvěžit pravopis. Včetně mě, což je vlastně i pro mě důvodem, proč se na tak tenoučký led pouštět. A to je dnes asi všechno, až narazím na další časté hrubky, tak napíši, pokud budu sama vědět, o co vlastně jde, že..? :D Pokud by vás něco zajímalo, měli byste odvahu se mě na to zeptat, i přesto, že zřejmě budu tápat, můžete dole, že..? :D

PS: Na řadu přijde i odporné mě/mně.

PS2: Mojí obrovskou slabinou jsou čárky, tudíž zcela jistě tu a tam nějaká přebývá, támhle zase nějaká chybí… Neřešte to. :D Děkuji.

Tweet